Saúdská Arábie 2008

Těžko říct, jestli tady něco zajímavého je nebo není.Pokud ano, skrývá se to v nekonečné poušti.
Navštívil jsem město Jeddah tvořící spolu s městy Mekka a Medina jeden z vrcholů muslimského posvátného trojúhelníku, oázu Shuaibah na pobřeží Rudého moře a silnici protínající poušť.
Víc nic.Pro turistiku to není vhodná oblast.Kromě muslimů, kteří navštěvují svatá místa a imigrantů, které se se sem sjíždějí z celé Asie za vidinou výdělku sem nikdo nejezdí.
Je to takové rodinné království patřící dynastii Saúdů.Ti jsou zalezlí ve svých megalomanských palácích a po ulicích se pohybují jen přistěhovalci z celého světa, kteří pro ně pracují.
Pojem práce je pro původní obyvatele dávno zapomenutý výraz.Na rozdíl některých ostatních zemí na Arabském poloostrově si nepřipouštějí, že jim jednou dojde ropa a pak se budou moci tak akorát chodit pást.
Kam, když tady nikde neroste ani plevel, natož šťavnatá a výživná tráva?To neřeší.
V sousedních zemích, jako je Katar, Bahrajn nebo Spojené Arabské Emiráty přece jen trochu myslí na budoucnost, snaží se vymanit se ze závislosti na vývozu ropy a využít současné bohatství k budování průmyslu a cestovního ruchu.
V Saúdské Arábii je naprostý zákaz alkoholu.Porušení tohoto zákona je snad horší než vražda.Nesmí se podávat ani v letadlech, která tady přistávají.Před přistáním každý cestující obdrží lístek s nápisem: Smrt přepravcům drog!
Popravy se z výchovných důvodů provádějí středověkým způsobem na veřejných místech.To není žert, ale skutečnost!
Místní vláda nám občas zaslala do kempu několik vstupenek, aby nám bylo jasné co s námi udělají, když se budeme pokoušet podomácku vyrábět alkohol.
V zemi je dostání jen nealkoholické pivo a to jen v mezinárodních hotelích.Dokonce se mu ani nesmí říkat pivo, povolený oficiální název je "nealko nápoj ze sladu".
Většinu země pokrývá prázdná poušť.Noční teploty se pohybují okolo 30 stupňů, denní se běžně přehoupnou i přes 50 stupňů.
V některých částech pouště, které jsou více vzdálené od pobřeží, jsou výkyvy teplot mnohem větší.Přes den je všude stejné horko, ale noční teploty v zimních měsících můžou klesnout v některých lokalitách i k bodu mrazu.
V obchodních domech je draho.Vyplatí se nakupovat na tržnici a hodně smlouvat.Obchodníci se prodejem očividně baví.Je to možná jediný možný způsob zábavy.
V zemi není jediné kino ani divadlo, koncerty nebo taneční zábavy jsou zakázané a není kam se jít bavit.
V televizi se dá sice naladit spousta kanálů, ale většinou jsou to výhradně modlitební programy.
Není tedy divu, že na tržnici je nejváženější zákazník ten, který se co nejdéle přehrabuje ve zboží, nejvíc se dohaduje o cenách, nejdéle diskutuje s prodavačem o každém detailu a nakonec si koupí tak maximálně krabičku zápalek s památeční nálepkou.
Zábavu si mohou užívat jen bohatí šejkové za vysokými hradbami svých rozlehlých rezidencí, kam není vidět a kde vedou druhý, vnějšímu světu skrytý život.
Místní obyvatelé jsou téměř nedotknutelní.Při konfliktu nebo dopravní nehodě je vždycky vinen cizinec.

Pitná voda je 8x dražší než benzín. Litr benzínu stojí celou j e d n u  k o r u n u !
Natankováno je 68 litrů za 17 Riálů. Při kursu 4 koruny za Riál vychází přepočet ceny na 68 korun.

Cesta	Stavba poprvé	Stavba podruhé	Okolí	Kalendář	Rébus
Na seznam zemí