Le Meridien Den první, ubytování v luxusním hotelu.
Pokoj v hotelu.	Koupelna v hotelu.	Výhled z okna na město.
Shuaibah Den druhý.Ubytování v kempu v oáze.Dost velký rozdíl, že?
Přijíždíme do ubytovacího kempu.	Teď se musím rozhodnout, jestli snesu bydlení v jednom z těhle kontejnerů.	Nebo jezdit denně několik hodin touhle pustinou do města do hotelu.
Zkusil jsem jedno i druhé.Oboje mělo svoje nevýhody.Tohle je kontejner uvnitř.	Pokoje v kontejneru jsou stroze zařízené miniaturní kobky.	Postele nebyla stavěná na evropskou váhu a hned první noc se pode mnou rozložila.
Za čas se konečně uvolnilo místo v části kempu vyhrazené pro Evropany kde byla i trocha zeleně.	Tohle už je lepší bydlení.Je sice taky v plechovém kontejneru, ale nebydlí nás uvnitř čtyřicet, ale jen dva.	Mám dokonce vlastní koupelnu a kuchyň.
Jen kdyby v televizi dávali něco jiného než odříkávané motlitby.Toto jsou vzorky čtyř náhodně vybraných programů.	Možná někde dávají i něco jiného, ale nevím jak to z novin vyčíst.	Pořídil jsem si místní oblek, abych snadněji splynul s prostředím.
Odsolovna Generální dodavatel je Siemens, provozovatel Shuaibah Water and Desalination Company. Stavbu provedla indická firma Al-Tawleed.
Pohled na areál odsolovacího zařízení.	Na stavbě pracuje tolik lidí, že se na oběd sváží autobusy.	Stavba je změt potrubí, zevnitř vypadá jako zakletý zámek a snadno se v ní zabloudí.
Pohled do našich kanceláří	Právě jsme zapnuli transformátor v pozadí za námi.Kolega z toho má očividnou radost.	Tady jsou moji indičtí specialisté pohromadě.
Pobřeží Voda poblíž oázy byla čistá, plná korálů a dalších mořských živočichů.
Pohled z pláže na odsolovnu.Nikde žádní turisté.Odsolovaná voda musí být čistá	Pohled pod vodu.Je opravdu průzračná	Ve vodě se prohání rybičky
Koráli vytvřejí roztodivné tvary	Hrají všemi barvami	Na koupání to tady není o korálové útesy by se člověk snadno zranil
Jeddah Z oázy do města jezdí jednou týdně autobus.
Město se právě probouzí k životu	Tady začíná pravý arabský trh. Jen ve večerních hodinách se ulice zaplní lidmi	Trh pokračuje, lidí přibývá. Přes den je všude pusto a prázdno.
Při pohledu do prodejny cukrovinek se sbíhají chutě.	Pohled do zlatnictví.Vesměs je to pravé zlato, ale musí se to umět poznat.	Stačí počkat až prodavač odběhne na jednu z pěti denních motliteb.Co schová do trezoru je zlato, co nechá na pultě jsou cetky.
K místnímu koloritu patří pochopitelně mešita.	Našel jsem zimní stadión v posledním patře supermarketu.Ale vzít si s sebou do tohohle vedra brusle mě vážně nenapadlo.	No to snad ne! I dětské panenky musí mít na sobě hábit! Co ti lidé tady z toho života mají? K čemu jim je všechno bohatství?
Istanbul, Turecko Mezipřistání při první cestě.
Dík za přivítání, ale nechtěl bys mi radši říct, kde je nejbližšší hospoda?Tři měsíce jsem neviděl pivo!	Konečně nálevna!Točí tady Efes, který bych jinak asi nepil, ale po tak dlouhé době na poušti snesu cokoliv.	Pohled na Istanbul.
Prodejna ručně tkaných koberců.Kterýpak z nich je létající?A jak zní heslo po kterém se vznese?	Pohled na Bosporský průliv.	Mít víc času, svezl bych se lodí, ale teď jsem na evropském břehu a na druhé straně je zase Asie, už se mi tam zpátky nechce.
Středověké opevnění kolem Istanbulu.	Typická turecká architektura.	Slavný turecký chrám Hagia Sofia-boží moudrost.
Ammán, Jordánsko Mezipřistání při druhé cestě.
	Kolem letiště zase byla jen poušť a do města jsem se kvůli nedostatku času nedostal.
Fáze letu z ptačí perspektivy při návratu z teplých krajin.
První fáze letu. Odlétáme z vyprahlé rozpálené poušťě. Jsme nad Jordánskem, krátce po startu.	Druhá fáze letu. Místy je rozpoznatelná zeleň. Pod námi je pobřeží Rudého moře u Izraele.	Třetí fáze letu. Všude je sníh. Za chvíli přistaneme ve Vídni.

Na začátek

Cesta

Stavba poprvé

Stavba podruhé

Okolní krajina

Kalendář

Rébus