Stavba - pobyt druhý

Z Arábie jsem odletěl protože se na generátoru vyskytla závada, kvůli které bylo nutné pozastavit všechny práce na třetí jednotce s tím, že montážníci už mají dostatečnou praxi, aby si zbytek dodělali sami.

Jenže inspektor předávací komise, huhňavý člověk ničemu nerozumějící, rozhodl, že se do Arábie vrátím zmačknout čtyři tlačítka. Ne, že by ta tlačítka nemohl zmáčknout se stejným efektem někdo jiný, ale podle inspektora by to neodpovídalo stavebnímu protokolu. Teda, jinak řečeno, inspektor věděl úplnou houbel, na co tam ta tlačítka jsou a protože se nechtěl přiznat, že kdyby je nechal zmačknout někoho jiného, on sám by nepoznal, jestli je pověřená osoba zmačkla správně.

Takže začala obvyklá procedura.Přijel pro mě domů podnikový řidič, teda vlastně nepřijel, zapomněl na mě a protože čas běžel, musel jsem použít taxi a vyrazit mu naproti.Po cestě jsme téměř nepřetržitě porušovali povolenou rychlost, abysme na letiště do Vídně dorazili včas. Jordánské aerolinky měly pohodlná letadla, skvělé občerstvení, na palubě a cestovalo podstaně méně lidí než při minulém letu do Arábie.V té době neprobíhal Ramadán.Do Saúdského města Jeddah jsem tentokrát dorazil včas a hotelová limuzína mi neujela.Opět jsem první noc přespal v luxusním hotelu Le Meridien.
Ráno mě hotelová služba šetrně upozornila, že pro mě přijel řidič a to tak, že mi podsunuli pod dveřmi obálku se vzkazem, že auto na stavbu odjíždí v sedm hodin.Když jsem okolo osmé našel obálku a chystal se jim vynadat, hotelová služba mi s úlisným úsměvem vysvětlila, že na hosty kteří přijedou po půlnoci se ráno nesmí zvonit aby se nevzbudili?!?
Kdo a proč jim to zakázal?Minule na mě klidně zazvonili.
Naštěstí byl řidič ještě v hotelu.Seděl v hale a díval se na televizi.Přičemž hotelová služba o něm nevěděla.Mysleli si, že dávno odjel.
Čekal ještě na další čtyři lidi směřující na stavbu.Ti neuměli anglicky a tak ani nevěděli, co je v obálce pod dveřmi napsané a klidně spali dál.
Všichni se křestním jménem jmenovali Mustafa a příjmením Vladovič, Petrovič, Antonovič a Ivanovič.
Pomyslel jsem si, že jsou to členové kabaretního spolku kteří byli pozváni na stavbu aby nás rozveselili.
V hotelu se jim to teda povedlo.Vůbec nevěděli co mají dělat.Místo zaplacení noclehu v recepci strkali peníze kuchařovi do okénka v jídelně.Ten z nich úplně ztratil řeč když mu dávali na pult spoustu peněz a ještě se ho ptali, jestli to stačí.Třesoucí se rukou jim podával chlebovou placku.
Pokusy nosičů zavazadel jim cokoliv vysvětlit ve všech možných jazycích selhaly.Nepomohla ani arabština, perština, hindština a kdovíco ještě na ně zkoušeli.
K překvapení personálu na ně platila čeština: Tady recepce, tady platit, tady nasedat do auta!
Recepční pak za mnou přiběhl s papírkem, abych mu ta slova napsal.Sice nevěděl kde jsou Čechy a ani kde je bývalá Jugoslávie, odkud kabaretní čtveřice pravděpodobně přicestovala a ani jsem mu neuměl vysvětlit, že já sám nevím jakým jazykem mezi sebou mluví.Hlavně, že to zabralo.
Oněmělý kuchař vyšel z kuchyně a pomalu ukusoval z chlebové placky za kterou mu povedená čtveřice nabízela víc peněz než kdy v životě pohromadě viděl a něvěřícně je pozoroval, jak se pokoušejí zeptat recepčního kde by se mohli najíst.
Nebyli to komici ale klempíři.Přiletěli na stavbu namontovat okapy.
Vlastně co že to přiletěli namontovat?Okapy?Sem na poušť, kde déšť znají jen z televize?To je legrační.Takže to asi opravdu byli komici.
Mustafové měli tolik zavazadel, že nás jedno auto najednou nepobralo.A to už bylo půl desáté a my stále ještě nebyli na odjezdu.Čekalo se na druhé auto.
Druhý řidič mi od začátku připadal něčím podezřelý.Došlo mi až po chvíli, že má na sobě černý hábit.Poprvé jsem tady viděl, že by chlap neměl na sobě bílý, ale černý, který nosí jen ženy.Potlačil jsem nutkání se ho zeptat, proč se takhle oblékl a spokojil jsem se s tím, že je buď silně barvosplepý a nebo, že je to skrytý bojovník za společenské uznání transvertistů na Arabském poloostrově.

Později jsem se doslechl, že to byl zimní oblek.Teplota pod 30 stupňů se tady hodnotí jako zima a černá barva přitahuje teplo.
Jenže z toho mi vyplývá, že Arabky jsou značně zimomřivé, protože těm nestačí ani teplota přesahující 50 stupňů aby se převlékly do bílého:-)

Teď se ještě vrátím ke čtyřem tlačítkům.Při předávání první jednotky huhňavý inspektor komise ze sebe pomalu soukal: Blll, blll, blll, bliká to rychle.
Myslel tím displej manometru.
Kdyby to byl klasický manometr s ručičkou, bylo by vše v pořádku, ta by se kvůli nějakému desetině milibaru příliš nepohnula, ale tady byl nahrazen digitálním který na inspektorovo jednoduché chápání ukazoval příliš mnoho čísel.
Stačilo tedy nastavit manometr tak, aby nezobrazoval desetinná čísla a ukazoval jen čísla celá.Údaj na displeji se tím pádem zdánlivě ustálil a inspektor byl spokojený, protože už to ne blll, blll, blll, blikalo tak rychle.
Minule jsem to stihnul udělat jen u dvou jednotek.Třetí jednotka v době mého odjezdu nebyla připojena k rozvodu elektřiny a tak jsem s manometrem nemohl nijak manipulovat.Sice jsem si ho mohl přenést někam, kde bych si ho připojil, ale definitivně ho nastavit bez připojení senzorů jsem si netroufal.Měl jsem zlé tušení, že to neprojde, ale nedalo se nic dělat.Nechtěl jsem tohle "tajemství" nikomu prozradit, mohlo by se stát, že by někdo nastavil na manometru nesprávné hodnoty a nechci ani domyslet jaké následky by mělo roztržení následkem přetlaku.Zkusil jsem jen jednou jedinkrát ukázat montérům jak zrychlit plnění momentálně prázdného systému vzduchem tak, že jsem na chvíli podržel pojistný ventil prstem a regulátorem jsem opatrně přidal tlak.Tím se nemohlo nic vážného stát, dlouho předtím než by došlo ke kritickému tlaku bych už prstem ventil neudržel.Druhý den měl polila horkost, když jsem ventil našel podložený lešenářskou trubkou a regulátor tlaku povolený na maximum.

Do Saúdské Arábie jsem tedy opravdu osobně letěl odstranit blll, blll, blll, blikání.
Ještě, že jsem to ale udělal.Na manometru byly nastavené tak nesmyslné předvolby, že by nemohl vůbec fungovat.Někdo se v něm zase šťoural aniž by věděl co dělá.Kdoví jestli se o to nepokoušel sám inspektor a když zjistil, že rozhrabal data natolik, že mu hlásilo poplach i když se nic nedělo, uznal, že se to sám ovládat nenaučí a raději zavolá někoho povolanějšího.

Nastavil jsem správné údaje a teoreticky bych se mohl ten samý den vrátit domů.Ale kdybych to udělal mohl by někdo pojmout podezření, že moje cesta sem byla zbytečná.Musel jsem si najít nějakou náplň práce aby mi vydržela aspoň na týden.
Tak jsem v kanceláři vyměnil mucholapku, která tam visela už od minule, a... a... a... už mě žádná další činnost nenapadala.
Musel jsem vypadat důležitě a tak jsem si na stůl rozložil velký papír, který jsem pomaloval spoustou značek a čar.Pravidelně jsem do něj zakresloval další a další čáry.
Nikomu jsem neřekl, že se jedná leteckou mapu a čáry jsou dráhy kterými nejčastěji létají po kanceláři mouchy a že tím vědecky vytyčuji nejvhodnější místo pro pověšení další mucholapky.

Zkontroloval jsem celou stavbu.Prošel jsem si každý detail, především místa, která se dodělávala za tu dobu co jsem tady nebyl a musím uznat, že všechno bylo pečlivě provedené.Montážníci, mimochodem samí Indové se nepokusili nic ošvindlovat nebo nedodělat.
Teda s vyjímkou jednoho notorického lháře, který se mi už poněkolikáté snažil namluvit, že prováděl kontrolu vnitřního osvětlení, přitom cvakal kličkou na otevírání větracích žaluzií a snažil se mi namluvit, že rozsvěcuje žárovku.

Kontrola hotových míst není žádná sranda, všude jsou natažené bezpečnostní pásky a cedule s nápisy "práce jen s povolením!".
V těhle ztemnělých a zdánlivě liduprázdných prostorách se ale najde spousta spících dělníků kteří už mají hotovo, které nikdo nepostrádá a nikdo neruší jejich celodenní siestu.Když je někdo nachytá, velkou hlavu si z toho nedělají.Nic neporušili.Zakázaná je jen práce, o spaní není na cedulích nic napsáno.Jednomu takovému spáči jsem stál na zádech aniž bych si toho všimnul a on byl zticha, aby se neprozradil.
Když zazní varovný signál, že se zapíná vysoké napětí, obvykle to nemá žádný viditelný účinek.Teprve když začne celá jednotka bručet a vibrovat pod nárazy spouštějícího se proudu, začnou od ní prchat davy do toho okamžiku nezvěstných lidí.Náhle je na stavbě dostatek pracovních sil a personalista si oddechne, že nemusí žádat úřady o zvýšení kvóty dalších zahraničních dělníků.

Pak jsem objevil ještě jeden důvod, proč mě sem znova zavolali.Šéf Indů, se kterým jsem to tady předtím stavěl zdrhnul ke konkurenci.Jeho zástupce nevěděl nic o dokumentaci která se má po ukončení stavby předat provozovateli.Aby šejk-majitel měl vše kompletní musel by zvednout sám sebe, dojít do archívu, vyzvednout si originály dokumentů a zkontrolovat jestli jsou zaznamenané všechny změny.
Jednodušší bylo zvednout mobil a zavolat do Čech aby poslali někoho kdo to udělá.Mobil přece jen váží podstatně méně než šejkovo vypasené tělo a při telefonování nemusí zhasínat vodní dýmku.

Když jsem šel na večeři, číšníkovi jsem ukázal fotky zasněžené krajiny, co jsem si pořídil před odjezdem a protože ten nikdy nezažil nižší teplotu než +15 stupňů, nechápavě nad tím kroutil hlavou.Jak pod sněhem najdeme silnici?Vycházíme vůbec v zimě ven?Jak se dostáváme do obchodu?Jestli se u nás v zimě vůbec pracuje?Jak topíme?Nepropadne se nám pod sněhem střecha?Kolik lidí zimu přežije?Byl z toho nějakej špatnej.
Asi se mu o tom v noci i zdálo, protože mě odchytil ráno, cestou na autobus a ptal se, jestli pití, co má v ledničče je pro mě dost vychlazené?Když jsem přicestoval z takové zimy, jestli ho nechci vychladit víc.
Toho to opravdu hodně sebralo, snad si nemyslel, že kvůli němu budu pít mraženou Colu.
Ale aspoň vzal zimu vážně.Když jsem totéž vykládal Afričanům, tvrdili mi, že mráz pro ně není žádný problém.
Když si vzpomenu jak sebevědomě tvrdili, že až mě přijedou navštívit klidně budou spát v mrazu venku na ulici, tak se musím ještě dneska smát.
A to mě tenkrát nenapadlo, že by ulici pod sněhem ani nenašli.

Na začátek

Cesta

Stavba poprvé

Stavba podruhé

Okolní krajina

Kalendář

Rébus