První setkání s Mexikem

Řidič nás vysadil v podnikové vile a než odjel, nadiktoval nám několik telefonních čísel na naše budoucí kolegy, pro případ, že by jsme něco potřebovali.
Hned jsem zkusil zavolat jednoho z nich.Jeho jméno jsem měl také v seznamu kontaktních osob a tak se dalo předpokládat, že alespoň bude vědět, odkud jsme se vzali.
Když jsem zvedal sluchátko, opět jsem si uvědomil, že telefonovat v cizí zemi vyžaduje znalost cizího jazyka.(Ó jak pozoruhodný postřeh.)
Naštěstí dotyčný uměl dobře anglicky a když slyšel jak ze sebe pomalu soukám španělská slovíčka, odpověděl mi, že nás raději přijede navštívit osobně, protože než bych se vymáčknul došla by mu v mobilu baterie.

Když zazvonil, nejprve jsem vykoukl ven kukátkem ve dveřích a nikoho jsem neviděl.Teprve když se pohnul jsem pochopil, že to byl on, koho jsem zprvu považoval za sádrového trpaslíka na konci zahrady.
Otevřel jsem dveře a došel k zahradní brance.Kukátko ve dveřích ani moc nelhalo, byl to opravdu legrační skřítek, který vůbec nevypadal jako Mexičan.
Ale zdání klame, vyklubal se z něho inteligentní člověk a zábavný společník.Přijel i se svou přítelkyní a během našeho prvního rozhovoru nám bylo došlo, že jsme pro ně úplně stejní exoti jako oni pro nás a že si přijeli zpestřit víkend návštěvou dvou neznámých existencí, které přiletěly z opačného konce světa.
Pak nás pozvali na prohlídku okolí.Projížděli jsme městem, které se začalo připravovat na oslavu Dne nezávislosti. Všude se objevovala výzdoba, na domech se rozsvěcely řady žárovek v barvách mexické vlajky, po ulicích pobíhaly desítky prodavačů s vlaječkami a suvenýry s tématikou k dané příležitosti.Město bylo místem mnoha kontrastů.Od výstavních čtvrtí po temná zákoutí, od širokých bulvárů po úzké uličky, od obrovskůch supermarketů po malinké obchůdky, od restaurací s vybranými pochoutkami až po pojízdné stánky s rychlým občerstvením. K tomu všemu hustý automobilový provoz a neustalé hemžení lidí.

Provoz na silnicích je z našeho pohledu zvláštní.Dopravních značek existuje jen několik málo druhů a přesto je tady provoz poměrně plynulý a ve vetšině konfliktních situací se obejde bez nadáváni a gestikulovani za volantem.Nikdy jsem nepochopil, jestli tady platí přednost zprava nebo zleva.Označení hlavní nebo vedlejší ulice snad ani neznají.Ale kupodivu to nikomu nechybí, řidiči si na křižovatce vždycky nějak naznačí, kdo pojede první.Málokdy se nedohodnou.Pouze noční dávání přednosti v jízdě má opačný význam než u nás.Bliknutí dálkovými světly neznamená, "jeď první", ale "stůj, teď jedu já!"
Na druhou stranu snad každé druhé auto na sobě nese stopy po nějaké kolizi.Ale to vzhledem k neexistující technické kontrole a ke stáří většiny aut není až tak zarážející.

Po cestě nám naši noví přátelé kladli někdy naivní otázky.Raději nebudu rozvědět jaké, protože když jsme se ptali my jich, museli se pro změnu bavit oni.Jestliže se zlobíme nebo máme srandu z obyvatel amerického kontinentu, že si nás pletou s bývalou Jugoslávií, náhle jsme se octli v jejich kůži my.Naše znalosti o Mexiku byly dost povrchní.

Evropan v Americe vypadá jako úplně stejný hlupák jako Američan v Evropě.
Kdo z Čechů například ví, že Mexiko jsou správně Spojené Státy Mexické a z kolika států se skládají?
Že Mexico D.F. je hlavní město a zároveň stát?Podobně, jako v USA Washington D.C?
Asi tak stejně, jako kolik lidí na druhé straně oceánu ví, že Československo se nerozdělilo na Čečensko a Slovinsko a že to nebylo ve válce, ale v úplném klidu.

Takže jsme raději stočili řeč na jídlo a projevili jsme přání ochutnat originály takových jídel, jako Quesadillas,Tacos, Burritos, Fajitas nebo Enchiladas, které jsme zatím znali jen z mexické resturace v Plzni, kam jsme si chodili před odjezdem zvykat na cizí stravu.Zamířili jsme do restaurace.Chutnalo to jinak, ale to se dalo čekat.Všechna exotická jídla, která se dostanou do ciziny se musí více méně přizpůsobit místním chutím a zvyklostem, jinak by asi neuspěla.Co se týká mexické kuchyně, tak mi připadalo, že koření s vyjimkou pepře a papriky je pro ně téměř neznámý pojem. A to i přestože v obchodech je ho dostatek.
Dělalo to na mě dojem, že jídla jsou buď neslaná a nemastná (to myslím doslova) a nebo pálivá.A tak i jako zavilý nepřitel ostrých jídel, v případě že jsem dostal k jídlu něco v čem nebyla ani špetka soli, jsem raději použil papriku, protože jsem si jinak připadal jako potrestaný král v pohádce Sůlnad zlato.

Při jídle jsme si povídali o rozdílech mezi jejich a naší zemí.Jak už jsem se zmínil, Saltillo leží vysoko nad mořem na náhorní plošině a když jsem jim vysvětloval, že u nás v takových výškách žádná města nejsou, ze nejvyšší vrchol u nás je jen něco přes šestnáct set metrů a že je tam tak maximálně rozhledna a že tolik obyvatel, kolik jich žije tady uprostřed hor má u nás jenom naše hlavní město, tak se docela bavili.Pak se ještě ptali, jestli jsme se s mým českým kolegou před odjezdem znali?Kolega byl z opačného konce Čech a těch několik set kilometrů, které dělily naše domovy byla pro Mexičany vzhledem k rozloze jejich země zanedbatelná vzdálenost.
Pro ně bylo nějakých 400-500 km, které měří naše republika na délku jen vzdálenost mezi sousedními městy.
Pak jsme si samozřejmě dali populární místní nápoj - Tequilu.
Když naši noví přátelé viděli, jak si sypeme sůl na plátek citrónu a pokoušíme se ho před vypitím Tequily dát do pusy, začali se nám docela otevřeně smát a ptali se, kde jsme se takovou blbost naučili.Tenhle zvyk zřejmě kdosi v Mexiku v těžké podnapilosti zahlédl a to co si pamatoval po vystřízlivění zavedl v Čechách.Sice se to pije opravdu se solí a citrónem, ale ne takhle!V Mexiku nejsou zvyklí pít, tak jako u nás.Je místním zvykem ke každému alkoholu něco přikusovat.Ke každému stolu číšník automaticky přinese něco, co se k pití hodí.Vesměs paprikové chipsy a k nim pálivou rajčatově červenou nebo zelenou omáčku zvanou salsa.K barevným likérům jako je Brand nebo Whisky se přikusují zase jiné druhy chipsů namáčených do omáčky zvané guacamole vyráběné z avokáda.Samotná omáčka chutná úplně stejně jakom mýdlo.K čistým destilátům, jako je například již zmíněná Tequila se jí ovoce.
Ale protože sladkosti a destiláty jsou neslučitelné chuti, dotyčné ovoce předem upraví.Citrón se posolí, pomeranče, melouny a broskve posypou pálivou paprikou.
Tak jsme tedy vypili skleničku Tequily a pak jsme jí zajídali něčím, co bych snad jinak do pusy nevzal.
Pravdou je, že pokud alkohol konzumují takhle, jen málokdy se opijí do němoty a zřídka kdy se jim stane ze při smíchání více druhů alkoholu, (přestože to s oblibou dělaji), by jim bylo špatně.
Má to více důvodů.Jednak se musí nějak dostat domů.Jenže bez auta to nejde, vzdálenosti jsou velké a hromadná doprava značně sporadická.Opilost na veřejnosti se považuje za vážný přestupek.

Když jsme se najedli, jeli jsme se ještě podívat do kina.Tehdy se u nás multikina nevyskytovala a tak by to byl zážitek, kdyby jsme si vybrali jiný film.Jmenovalo se to Umělá inteligence od Stevena Spielberga.Obávám se, že to byl nejhorší propadák, který kdy stvořil.Nemělo to to žádný děj a vleklo se to snad tři hodiny.Ničemu jsem nerozuměl.Rozhodně to nebylo tím, že film byl v angličtině se španělskými titulky.Smysl téhle slátaniny nepochopil ani o několik let později, kdy jsem jí viděl v češtině.