Patří firmě, jejíž název si můžete odvodit z nadpisu.Svým způsobem je to stát ve státě, který se řídí vlastními zákony a předpisy.
Dostat se dovnitř je obtížné.Každý napřed musí absolvovat rozsáhlé psychotesty, snad proto aby se zjistilo jestli nemá sklony k terorismu, pak neméně rozsáhlé školení
jak se uvnitř chovat zakončené dalšími testy a nakonec zíkat několik podpisů lidí, kteří se za návštěvníka zaručí.
Dovnitř se prochází přes důkladnou kontrolu, snad ještě důkladnější než na letišti.Všechny věci se musí vyndat z kapes a položit na pás který projede rentgenem.
Návštěvník sám pak projde detekční bránou která ověří, jestli opravdu u sebe nic podezřelého nemá.
Poté přiloží detekční kartu ke snímači, položí ruku na detektor který zjistí jestli návštěvník je skutečně ten za kterého se vydává a nakonec projde ještě jednou bránou měřící hodnotu radioaktivity.
Pokud návštěvník úspěšně projde vstupní kontrolou zjistí, že se uvnitř téměř nedomluví.V objektu se používá těžko srozumitelná hantýrka sestávající se ze spousty neznámých zkratek.
Poměry panující uvnitř jsou víc než prapodivné.Aspoň mě to tak připadalo.
Možná se mýlím, je to přece jen rovných deset let co jsem naposledy pracoval v Čechách a tak to možná vidím jinak.
Každopádně oproti spoustě kuriózních situací se kterými jsem se setkal v různých částech světa mi zdejší podmínky připadaly mnohem smutnější.
Kdybych cokoliv takového popsal, že se stalo v zemi třetího světa kroutil by nad tím hlavou každý kdo by o tom četl.
Ale tady jsme doma a nikdo se nad tím nepozastavuje.
I v té nejvyspělejší zemi vědí, že možnosti člověka mají své hranice.
Požadavky se které měli Čezkostánci vůči dodavatelům byly tak přemrštěné, že by si s nimi nevěděl rady ani kouzelný džin z láhve.
Přesto však okamžité splnění nemožného považovali za samozřejmost a nechápali, že technikou která by jim vyrobila co požadují nedisponují ani v kosmickém středisku na mysu Canaveral.
Ale když se měla provést úplně banální operace dokázali se o ní celé hodiny dohadovat aniž by dospěli k jakémukoliv závěru.
Celá záležitost, kterou jsem měl na starosti byla jen triviální výměna skříně obsahující měřicí transformátory trvající asi tři týdny.V objektu jsem ale zůstal celých deset týdnů,
takže 70% všeho času byly jen dohady o ničem!
I v té nejzaostalejší zemi vědí, že chtějí-li od člověka práci, musí mu k tomu zajistit vhodné podmínky.
V Čezkostánu nenabídnou dodavateli ani židli ani skřínku na uložení věcí natož kancelář nebo internet.
Vstup dovnitř s mobilním telefonem, notebookem a fotoaparátem vyžaduje zvláštní povolení.
Pronést směrem dovnitř se kupodivu dá ledacos, ale potíž nastane při pokusu si odnést svoje věci ven.Pokud návštěvník neví, že si vnesené věci musí nechat potvrdit při vstupu je při odchodu automaticky považován za zloděje a zabavené věci zůstanou uvnitř.
Počet podpisů nutných k vystavení povolení je tolik, že to každého odradí.
Některé podpisy se dají získat až po vstupu do objektu, jenže není jisté zda je návštěvník opravdu získá.
Když ne, musí si svoje věci schovávat tajně v objektu než zodpovědnému pracovníkovi skončí dovolená a papír podepíše.
Když ho při schovávání věcí nachytá ochranka, těžko jim bude něco vysvětlovat.
Po objektu slídí řada lidí, která nemá nic jiného na práci než hledat nedostatky a psát o nich hlášení.
Když se jich nahromadilo dost svolala se přestupková komise.
Nic netušící viník byl předveden a obviněn, že si z bedny od materiálu vyrobil provizorní stůl aby si měl kam rozložit výkresy a tím se dopustil použití nepovoleného předmětu.
Druhý den byl tentýž člověk povolán znova,protože si výkres opřel o zeď a něco do něj dopisoval.Nato byl obžalován ze čmárání po omítce.
Pak byl předveden další viník, který byl obviněn z pohybu po objektu s nádobou neznámého obsahu.
Než stačil vysvětlit, že to byla konzerva kterou jedl ke svačině dostalo se mu přísného pokárání, že každá nádoba musí být označena oddělením pro správu obsahu nádob
nálepkou schvalující její použití v objektu.Když viník dal najevo, co si o takové komisi myslí otázkou, jestli si má zavolat správce nádob až půjde na WC, aby dal nálepku na hmotu,
která po strávení zbyde ze snědeného obsahu konzervy zpřísnili mu pokárání na podmínečné vyloučení ze stavby.
Systém kontrol veškerých prací je s ohledem na to,že bezpečnost jaderné energie je na veřejnosti často diskutována snad i pochopitelný ale tady je dotažen k absurdnosti téměř znemožňující práci.
