Soutěž, kdo vydržel nejdéle.

Konstruktér
byl na elektrárně dvakrát.Po druhé návštěvě prohlásil, že už tam nikdy nevkročí.Když ho pozvali na třetí návštěvu, odpověděl, že je v nemocnici.
Po mnoha pokusech se mu dovolat, zvedl telefon lékař, že konstruktér nemůže mluvit, protože ho právě připojili na dýchací přístroj.

Technolog
byl na elektrárně rovněž dvakrát.Poprvé se na něj snesla řada otázek na které netečně odpovídal neurčitými frázemi typu:
Na to se nedá teď odpovědět, to nemohu posoudit, to se nedá takhle říct, nelze přesně určit, a tak dále.
Při druhé návštěvě na všechny námitky souhrnně odpověděl:
Měli jste si říct včas co vlastně chcete vyrobit a ne si vymýšlet, když už je to hotové!
Pak se zvedl ze židle a odešel.

Vedoucí
byl na elektrárně pouze jednou.Vydržel tam jen do oběda.Pakse setkal s inspektorem elektrárny, který mu přednesl svoje požadavky na provedení prací.
Vedoucí se nestačil divit, co se od něj chce.K ještě většímu úžasu ho přivedlo, když se podíval do smlouvy s elektrárnou a zjistil, že jí sám před nějakou dobou podepsal.

Hlavní svářeč
vydržel nejdéle.Celé tři dny.Dva dny nadával kudy chodil, že je to blbá práce a třetí den, kdy dokončil sváry od rána prudil,
že se nudí a když se nudí, tak pořád kouří a když pořád kouří, tak mu to nechutná.
Po pár hodinách už ho nemohl nikdo vystát.Pořád jen každému koho potkal opakoval že se nudí a když se nudí, tak pořád kouří...a tak dále...
Nakonec se sám od sebe, aniž by ho o to někdo žádal přeškolil na natěrače, protože našel plechovku s barvou a štětec.
Jenže se nikoho nezeptal ani čí to byla barva ani k čemu byla určená a z nudy začal natírat natřel něco co se natřít nemělo.
Musel pak zdrhnout před rozzuřeným lakýrníkem, který po něm hodil lešenářskou tyč.
Po několikadenní přestávce jsem ho musel zavolat ještě jednou.

Náhradní svářeč
se pro jistotu nevrátil z dovolené kvůli ůdajné stávce leteckých dispečerů.Když jsem mu namítnul, že ve zprávách nic nehlásili, řekl mi, že se ještě chystá stávka telefonních operátorů.
Pak se hovor přerušil.Od té chvíle byl na mobilu nedostupný.

Hlavní svářeč
neochotně přijel.Abych mu to ulehčil, nechal jsem pro něj z papírových krabic vyrobit provizorní slavobránu s nápisem "Vítáme tě".
To sice vyloudilo na jeho tváři ůsměv, ale jen do doby než slavobránou prošel.Hned za ní číhali natěrači, kterým předtím zneužil barvu a dali mu co proto.
Pak ho donutili umýt ředidlem to co natřel.
Zbytek dne zase nadával jakou má blbou práci, při které mu svařovanou věc nikdo nedrží před nosem jako na dílně, ale musí kolem ní lézt po zemi.
Neodpustil jsem si několikrát za den mu položit otázku, jestli se chce raději nudit a kouřit a nebo něco natírat.Vždy jen vztekle zavrčel a pak vydržel být tak 5-6 minut zticha, než začal nadávat nanovo.

Na koho jsem to ještě zapomněl?Aha už vím!

Náhradní konstruktér
byl tam tak krátce, že jsem si ani nestačil zapamatovat jak vypadal, co tam vlastně pohledával, neřekl jediné slovo a hned utekl.

To máme dohromady pět lidí.A všichni zdrhli.
Kdybych jim každou návštěvu počítal za celý den, strávili všichni dohromady na elektrárně deset dní.
Já sám musel vydržet deset týdnů!!!


Ještě, že mi nikdo nebránil dopisovat si do výkazu práce i hodiny kdy se mi v noci o práci zdálo.