Výlet do Kapského města
Z předchozích stránek by mohlo vyplývat, že místní obyvatelé jsou extrémně hloupí.
Řekl bych, že ne, jsou jen jiní.Pojmy jako je práce a čas jim sem zavlekli evropané a pro ně je to něco, co celá tisíciletí předtím nepotřebovali.
Říct v pátek odpoledne domorodci, který se omylem nechal zaměstnat, že ještě nemá odejít domů, protože je teprve středa dopoledne a jestli neposlechne, tak že bude pondělí ráno, skutečně domů neodejde.
Nejhloupější člověk, kterého jsem tady potkal byl kolega, přezdívaný Alzhaimer podle jisté mozkové choroby, (kterou zřejmě trpěl) z jihovýchodní Evropy.Naštěstí tady nebyl dlouho.Bylo mu přes padesát, měřil asi tak metr a půl.Inteligenci měl ve výši Ludolfova čísla.Jeho celková slovní zásoba byla pouze několik desítek slov.Mluvil podivnou hantýrkou, které jsem trochu rozumněl, ale byl bych radši, kdyby tomu tak nebylo.Často se mě ostatní kolegové, většinou Němci nebo Afričané ptali, co to říká a nechtěli mi věřit, že do zblbnutí mele stále to samé.
Jedna z vět, co do omrzení opakoval byla: "Móssel Bay to něéje mesto, ani McDónalda tú němajů".
Několikrát jsem se ho zeptal jestli by mu nestačilo KFC okolo kterého denně jezdíme ale když jsem viděl, že takhle složitou otázku nechápe, přestal jsem na to reagovat.
Jednou, když jsem s ním byl v jiném městě, chtěl zajít k McDonaldovi.
Zastavil před KFC!
Zkusil jsem mu to říct, ale jako kdyby ohluchl.Ukazoval jsem mu ta tři písmena napsaná všude kolem a pomalu jsem je hláskoval.
A stále jsem mu opakoval kde skutečně jsme.
Dočkal jsem se jen odpovědi: "Áno, áno, tó McDónald a to v Móssel Bay něéje a tú je jich plnó".Pak vysypal vše co bylo v hamburgeru a snědl prázdnou housku.Když jsem se ptal proč to udělal, tak prý kvůli tomu, že neměl hlad a hamburgery nejí?!?
Jednou jsem se od něj nechal vylákat na výlet do Kapského Města.Po pravdě řečeno nedojeli jsme tam.Ta místa, co jsou na fotkách jsou ze satelitních měst co přiléhají ke Kapskému Městu, do centra a ani na Mys Dobré Naděje jsem se nedostal.
Ač to bylo pro mě dost smutné, být na dosah takovému místu a nepodívat se tam, musel jsem toho vola pod hrozbou použití hrubého násilí přinutit k návratu.Vjet s ním do centra tak velkého města by taky mohl být poslední zážitek v životě.
Jak mohl dostat řidičák, jestli ho vůbec měl, to teda opravdu nevím.
Zabloudili jsme už ráno v Mossel Bay, když si všimnul podélně umístěné tabule, která ukazovala, že má jet rovně a on si to vyložil tak, že má zatočit doleva.To, že z výpadovky, po které jsme jezdili denně směrem na Cape Town do práce uhnul do nějaké zastrčené ulice mu vůbec nepřipadalo divné.
Když mu konečně došlo, že takhle se nikam nedostaneme, otočil auto a hnal se proti semaforu na kterém svítila červená.
Křičel, přitom: "rýchlo ať to stihněme".Upozornil jsem ho, že to není zelené světlo.Dupl na brzdu.Mezitím naskočila na semaforu zelená a já dostal vynadáno, že lžu.
Zkraje nebyl schopen udržet auto v jednom pruhu, ale jeli jsme po prázdné čtyřproudovce a tak to celkem ani nevadilo.Když jsme vjeli na normální silnici byla pro něj natolik úzká, že jsme byli každou chvíli mimo asfalt.Ještě, že v Africe nejsou příkopy.
Víc než po silnici jsme jezdili po planině.Přitom pořád nadával v té své hantýrce "ktorý něrozuma postavil tú silnicu tákto klikatů?".Odporovat mu, že na posledních sto kilometrech byla jen jedna zatáčka, kterou jsme minuli zkratkou kolem termitiště nemělo smysl.
Největší okamžiky hrůzy jsem zažil, když se v dálce objevil most.Nikomu nepřeju řešit dilema typu: Trefí se na něj?Netrefí se na něj?Spadnem z něj v polovině nebo až před koncem?Rozbijem se o skály nebo se utopíme v řece?Jsou dole krokodýli nebo jedovatí hadi?
Ještě, že tu nikde nebyl tunel, to by mohlo být ještě horší.
Neustále nadával, že jsou prohozené páčky blinkrů a stěračů, takže při odbočování místo blikání stíral sklo ale když začalo pršet nevěděl jak stěrače spustit.Nechtěl jsem věřit, že to myslí vážně ale jen do doby než zastavil u pumpy, nechal si umýt přední sklo a vynadal nic netušícímu studentovi který si tam mytím přivydělával jak blbá mají v Africe auta.
Když jsme projeli neobydlenou oblastí a blížili se k městu začalo to být ještě horší.To že ani v Africe se nesmí jezdit stovkou přes obec mu bylo úplně jedno.
Nejhorší to ale bylo s jeho vysazeností na malé tlusté černošky.Když jsme projížděli vesnicí zničehonic zavyl:"kúkáj to prrrdela!", pustil volant a nalepil se na boční sklo.Po chodníku se valila Afričanka s velkým zadkem.Chytil jsem volant a pokoušel jsem se zpomalit ruční brzdou.Když se probral z transu vůbec nevěděl, že řídí a několik vteřin na mě nechápavě koukal, proč po něm chci aby si řízení vzal zase zpátky.
Nakonec se volantu opět ujal, jenže mezitím stačil zapomenout, že jsme v Africe a že se tady jezdí vlevo.
Přejel doprava, blikal a troubil na protijedoucí auto s nadáváním "kúkaj na toho blbca po ktoré straně idě!"Když jsem mu připomenul, kdo je v tomto případě blbec, strhl řízení doleva a skončili jsme mezi kaktusy.
Kdyby mi nebylo trapné takovéhleho skrčka přetrhnout, vrátil by se domů v několika kusech.
Další hrozivý zážitek mě čekal, když jsme jeli po úzké hrbolaté silničce.Všechna auta jela pomalu, jenom Alzhaimer, chtěl pořád předjíždět.Všiml jsem si, že se v jednom místě auta před námi něčemu vyhýbají.On to ale nepostřehl.Mermomocí se pokoušel dostat před vozidlo, které jelo před námi.Když myslel, že nastal nejvhodnější okamžik, sešlápl plyn.Samozřejmě, že to bylo zrovna ve chvíli, kdy se vůz před námi vyhýbal překážce.
Po silnici lezla želva.Když Alzhaimer spatřil, jak mu auto zkřížilo cestu, místo toho aby zpomalil, opět pustil volant a hrozil řidiči pěstmi.
Předním kolem, jsme najeli na želvu.Byla velká a měla tvrdý krunýř.Naše malé lehké auto to odhodilo stranou.Alzhaimer opět neměl ani tušení co se stalo.Chytil volant a pronesl: "Jéště, že nákóněc úhnul", a následovala sprška sprostých slov.
Vůbec mu nedošlo, že už nejedeme po silnici, ale po pláni.
Měli jsme štěstí, že jsme byli daleko od břehu a že v okolí nebyl žádný strom, ten blb by snad nepostřehl ani kdyby jsme jeli po mořském dně.
Najednou se podíval před sebe za spustil: "Čó je to za sílníců?Próč tu nění asfalt?Kám zmízelá všéchná autá?Mý smé ásí zablůdílí."
Už jsem neměl sílu nic komentovat.
Auto kterým jsme ráno vyjeli bylo z půjčovny a vypadalo jako nové.To co z něj zbylo po výletě byl žalostný vrak, zralý na generální opravu.
