Kolegův špatný den
Když jsem se vrátil z výletu do Kapského Města, byl jsem ještě celý další den tak bledý, že jsem vypadal jako černoch na negativu. Když jsem seděl u zdi, nebyl jsem skoro vidět.Nemohl jsem si vzpomenout, ani jakou řečí se tady mluví a nikoho jsem nepoznával.
Alzhaimer se choval k místním dost neurvale a tak když se mě vyptávali, jestli pocházím ze stejné země jako on, protože postřehli, že se vzájemně dorozumíváme pomocí nějakého, pro ně neznámého jazyka, odpovídal jsem, že rozhodně ne, protože když u nás je někdo blb, tak většinou přitom není tak malej a ošklivej a takovéhle omyly přírody se vyskytují jen u nich, kde je pro ně zřízena speciální rezervace, ze které jim tenhle utekl.
Jednou, ale dostal pořádně za vyučenou.Pracoval tady na zařízení, ze kterého se napřed musí odsát vzduch a pak naplnit olejem.
Nebyla k dispozici dost silná vývěva a tak musela běžet celou noc, aby nádrž byla ráno připravená k napouštění.Nešlo jí nechat bez dozoru, pro případ, že by se něco přihodilo.Nikomu se nechtělo zůstat a tak mu na hlídání přidělili dvě černošky.Takové malé opičky, kterým zrovna vykáceli prales.Ony se pak přihlásily na stavbu, protože šplhání po stožárech vysokého napětí jim připadalo stejné, jako po palmách.Jen asi dostatečně nepochopily, že porcelánové izolátory se nedají jíst jako banány a tak si o ně vylámaly přední zuby.
Alzhaimer jim chtěl vysvětlit, co a v jakých případech mají dělat.
Očividně je to nezajímalo.Jedna do něj neustále dloubala střídavě tužkou a nebo pravítkem a asi si říkala: Jé ono je to živé a dokonce to mluví!
Druhou zajímaly všechny věci, co měl na stole a když už neměla co objevovat, začala mu prohledávat zásuvky u stolu.
To ho dožralo a vztekle na ně spustil: Posloucháte mě vůbec?
Jedna odvětila: Ty seš nějakej divnej strejdo, nechceš žvýkačku?Našla jsem jí tady přede dveřmi, a vůbec nebyla ožvýkaná, chutná mentolově.
Pak vyfoukla bublinu, ukousla jí a chtěla mu jí nacpat do pusy.
Zrudnul jako vařený rak a začal mumlat nějaké nadávky.
Schovával jsem za výkresem a dusil se smíchy.
Druhá řekla: Co se děje? Ty nemáš rád mentol?Já mám jahodovou, tu jsem dostala k svátku, žvýkám jí už druhý týden a pořád je sladká.
Pak vyndala z pusy rozplizlou narůžovělou hmotu a podávala mu jí s výrazem v obličeji, že se vzdává v jeho prospěch toho nejdražšího, co má.
Už byl očividně s jeho krátkým rozumem v koncích a tak jen pronesl: Chcete se ještě na něco zeptat?
Odvětily skoro jednohlasně: Kde bydlíš strejdo?A významně na něj mrkaly.
Řekl jim jméno hotelu a ironicky dodal: Jestli budete něco potřebovat vědět přijďte ke mě na Colu!
Na to obě protáhly obličej a jako by si řekly: Cožé?Na Colu?Ten snad spadl s baobabu hlavou na dikobraza?
Kdybys řekl na víno strejdo, to by nás určitě nějaká otázka napadla.Ale na tohle ti neskočíme.
Jdem pryč!
Sebraly se a odešly.
Druhý den hned po ránu Alzhaimer přiběhl, a vypadalo to, že se sebou každou chvíli praští o zem.
Predstautě sí, tíě oblůdý něchálý otvorený ventýl a celů nóc profukovály vzdůch cez nádrž, těráz tam něějé vákuúm, ale plnó práchú.Čo těráz búděm róbiť?
Zjednodušeně řečeno, opičkám byla nějaká vývěva srdečně ukradená.
To už jsem se nesmál jen já, ale úplně všichni.
Když pak ztěžka dosedl do židle, zeptal jsem se ho.Proč sis od nich nevzal tu žvýkačku?Ony ti dávaly to nejvzácnější co měly a tys je odbyl!To se nemůžeš divit, že je nějaká vývěva nezajímala, když si je takhle urazil!
Nijak na to nereagoval a téměř celý den seděl s otevřenou pusou a asi čekal, že mu někdo přinese žvýkačku.
