Hádejte, kdo se to skrývá na obrázku?

Jen se to nebojte vyslovit, opravdu se jmenuje Bin Ládin.To není žert, to je skutečnost!
Ale křestním jménem se jmenuje Osman, takže odměnu za nalezení nejhledanějšího člověka na zeměkouli jsem nedostal.
Je to parťák lešenářů z egyptské firmy Sea-Gull, která prováděla montáž.
Na to jak vypadá strašidelně je to správný pošuk.
Ze začátku se na mě mračil, ale když zjistil, že nejsem "zlý" Američan, začal mi objasňovat, jak jsou muslimové mírumilovní a jak je nikdo nechápe.
Tak jsem mu pro změnu vysvětlil, že ho před obědem nemůžu zdravit "salám alejkum", protože z toho dostanu vždycky hlad, ale všechny uzeniny se sem dovážejí ze Španělska, na které už se nemůžu ani podívat a pořádný salám tady neseženu.
Na to mi poradil jiný pozdrav.
Hned jsem to zkusil.Přišel jsem do jejich provizorní egyptské mešity postavené z lešení potažené plachtou, sedl jsem si k nim na modlitební koberec, otočil jsem se ve směru šipky, která ukazovala kde leží Mekka a zvolal jsem "Alláh akbar".
Pak jsem jen čekal, jestli mě nehodí do jámy a nezalejou betonem.
Kupodivu se tak nestalo.Chvíli na mě koukali s otevřenou pusou a než jí zavřeli, stačil jsem vysvětlit, že nemůžeme pokračovat v práci, protože nám nikdo nechce půjčit jeřáb.
Víš, co jsi teď řekl?Zeptal se jeden z nich.
Řekl jsem Alláh je velký, ale jestli mi nebylo rozumět, tak se omlouvám, začal jsem se učit arabsky teprve nedávno.
Jak jsi věděl, kterým směrem to máš říct?
No přeci směrem do Mekky, tady v koberci je vestavěný kompas.
Ty víš, co je to Mekka?Zeptal se potřetí.
No jistě, to je přece kolébka islámu a leží v Saúdské Arábii.
Na to se všichni Egypťani zvedli, houfně se vrhli na nic nechápajícího jeřábníka, vyvlekli ho z kabiny, zamkli do kontejneru s materiálem, zmocnili se jeřábu a všechno, co jsme potřebovali dopravili během chvíle na místo.Pak pustili jeřábníka ven z kontejneru a zpacifikovali ho tím, že mu do pusy strčili hadičku od vodní dýmky a nutili ho bafat tak dlouho dokud se neuklidnil.
Za sobotní dopoledne jsme udělali víc práce, než za celý týden.
Když jsem se vracel ze staveniště, Američané zasedali v naší otevřené zasedací místnosti ve stínu vlnitého plechu, štěkali na sebe jak smečka psů a od rána se hádali s Italem, kterému patřil jediný provozuschopný jeřáb ve středozápadní Africe na jak dlouho nám ho půjčí, zatímco jeřáb nečinně stál a kdybych předtím nezvolal větu o velikosti Alláha, nic by se na tom nic nezměnilo snad až do večera.
Nevšímavě jsem okolo nich prošel a suše jsem prohlásil: Nechte toho, už je to hotové.
Otočili se na mě a nevětší šéf a zároveň vztekloun v jedné osobě se zeptal: Jak jsi to udělal?
Pokračoval jsem dál v cestě a jen jsem utrousil: Jóó to máte tak, kdybyste rozuměli muslimům, nemuseli byste se hádat.
Ital se nakonec ani nedozvěděl, že materiál jsme odvezli jeho jeřábem, zatímco jeho řidič seděl zamčený v kontejneru.
A i kdyby se to dozvěděl, stačilo by dojít do mešity zvolat příslušnou zaklínací formuli, dostal by do pusy hadičku od vodní dýmky a už by neřekl ani slovo.
Rozumět cizincům se někdy vyplatí.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------

S Osmanem jsem si povídal docela často.Rád mi donekonečna objasňoval jeho vizi o tom, že až budeme celém světě všichni muslimové a budeme všichni mluvit arabsky, jednou pro vždycky skončí na světě války.
Proto mě zkoušel téměř denně obracet na správnou víru.

První den:
Osman:První modlitba se musí dělat v pět ráno.
Já: Tak to se nemůžu stát muslimem, to pro mě moc brzo.
Osman: Zkus to někdy.

Druhý den:
Osmane, vstal jsem v pět a jsem strašně ospalý.
A modlil jsi se?
Ne.
No to musíš!Pak budeš celý den svěží.

Třetí den:
Osmane, zase jsem ospalý.
A zvolal jsi Alláhu přijď?
Ne.
No to musíš!Uvidíš, jak tě to probere.

Čtvrtý den:
Osmane, to nepomohlo.
A kolikrát jsi zvolal Alláhu přijď?
Jednou.
Ale to je málo, musíš třikrát!

Pátý den:
Osmane, pořád bych spal.
Zvolal jsi to třikrát?
Ne, jen dvakrát.
Vždyť jsem ti říkal třikrát!
No tak promiň, matematika mi nikdy nešla.

Šestý den:
Osmane, ať dělám co dělám nezabírá to.
Zvolal jsi to třikrát?
Ano.
Nahlas?
Ne, potichu.
To musíš nahlas!

Sedmý den:
Osmane, zvolal jsem to třikrát nahlas a nic se nestalo.
Kde jsi to zvolal?
V koupelně.
Ale to je špatně, to musíš venku!

Osmý den:
Osmane, zvolal jsem to třikrát z plných plic venku na parkovišti.
No a co se potom stalo?Zjevil se ti Alláh?
Asi jo, já nevím.
No a co ti říkal?
Jdi si hulákat někam jinam!
Cože?To by Alláh nikdy neudělal!Co bylo dál?
Namířil na mě smeták.
Tak to už si vymýšlíš!A řekl ještě něco?
Jestli hned nezmlkneš, švihnu tě mokrým hadrem.
No to snad ne, úplně se z toho rozklepal.V jaké podobě se Ti zjevil?
Jako tlustá bába s kbelíkem na hlavě.
To není možné!Vyděsil se.
No tak v tom případě to nebyl Alláh, ale uklízečka.