Mezinárodní pláž Labadi Beach

Nebo lépe řečeno běloch a pochodující kasička jsou jedno a totéž.
Přijet si sem odpočinout? No, jen to zkuste!

Ráno pro mě přijel Daniel, takový srandovní taxikář, kterého jsem náhodně potkal na hotelovém parkovišti, když jsem čekal na taxi objednané hotelovou službou.Původně objednaný taxikář byl starý dědek, asi už mu příliš nesloužila paměť a tak zkrátka nepřijel. Chtěl jsem si odpočinout a tak jsem mu řekl:   Vezmi mě někam na pláž.
Podle rad místních mi bylo řečeno, že moře u města, kde jsme se nacházeli není zrovna vhodné ke koupání, protože je nedaleko velký přístav, pláže za ním jsou špinavé a nedaleko městských periferíí nejsou příliš bezpečné.
No tak jsem se nechal odvézt na mezinárodní hlídanou pláž do hlavního města Accry.
První dojem byl skvělý, konečně jsem potkal po dlouhé době zase bělochy!Bylo jich tam sice podskrovnu, ale aspoň něco.
To byl krásný pocit!Nikdy bych neřekl, jak libozvučně mi mezi místními jazyky bude znít něco, co jsem sice nedokázal identifikovat, protože to mohla být jak švédština, finština, norština, tak cokoliv jiného, jenžéééé --- znělo to evropsky!
Evropské řeči se od afrických liší něčím, co je slyšet na dálku, aniž by se dalo jazyku rozumět, ale co neumím nijak všeobecně popsat.
Tady v Ghaně zněly všechny místní jazyky tak nějak huhlavě.
Možná by se to odborně dalo nazvat například huhlus-africus.
Vystoupil jsem z auta a šel rovnou k vodě, tedy chtěl jsem vystoupit z auta, jenže dveře nešly otevřít, protože k nim okamžitě přijel kluk na kole s chladicím boxem a nutil mi nanuk.Taxikář musel několikrát popojet a dveře jsem musel otevřít za jízdy, dřív než k nim dorazí ten kluk a zase je zablokuje.
Asi tak 80 metrů, co mě dělilo od vody jsem překonával snad půl hodiny.
Po prvních deseti metrech mě chytil za ruku natolik vychrtlý černoch, který když si namydlil břicho, tak mu to pěnilo i na zádech.Očividně měl vadu v řeči.To, co blekotal znělo jako íííí, íííí, íííí, íííí.A ukazoval, že s ním mám někam jít.
Odpověděl jsem mu éééé, éééé, éééé, éééé.(To jako, že nikam nejdu.)
To se mu nelíbilo a řekl mi, áááá, áááá, áááá, áááá.(To jako, že trvá na svém.)
Tomu jsem nerozuměl a řekl jsem úúúú, úúúú, úúúú, úúúú.(To jako, víš, co mi můžeš.)
To se mu už vůbec nezamlouvalo a tak řekl: óóóó, óóóó, óóóó,óóóó.(To jako, nebuď sprostej.)
Jó promiň, ty jsi chtěl slyšet ůůůů, ůůůů, ůůůů, ůůůů, jenže ne s čárkou, ale s kroužkem.Proč jsi to neřekl hned?
Ještě bych Ti mohl říct ýýýý, ýýýý, ýýýý, ýýýý.To jsme tady ještě dneska neměli a přestal jsem si ho všímat.
Nevím, co mi chtěl prodat.Ani mě nemrzí, že nevím co.
Ušel jsem dalších deset metrů.Zprava se přiřítila černoška v modrém tričku a z dálky na mě volala: Pojď do modrého baru!
Modrý bar byl stánek stejného vzhledu a rozměrů jako suché WC ve kterém stály přímo na slunci na pultě tři plechovky Pepsi Coly a jedna láhev vody.
Zleva se přiřítila další černoška v červeném tričku a hulákala na mě: Tam nechoď, pojď do červeného baru!Mám větší výběr nápojů!
Červený bar byl úplně stejný stánek, jen trochu jinak natřený a na pultě stály čtyři plechovky Coca Coly a dvě láhve džusu.
Nechoď nikam, pojď se napřed najíst, ozvalo se vedle.Mám široký sortiment místních specialit.Míjel jsem zrovna mladíka, který měl na písku v pláži položené plechové umyvadlo, v něm rozehřáté dřevěné uhlí, nad kterým opékal párek a igelitku, ze které vyndal hrst nevábných klobás.
Napřed jdu k vodě, nechte měl laskavě na pokoji!Okřikl jsem je všechny najednou.
Nevadí, to se dá zařídit, řekl mladík, zvedl umyvadlo, druhou rukou sebral špalek který v jeho mobilní restauraci sloužil jako židle a hnal se za mou doprovázený oblakem dýmu a jisker odletujících z rozžhaveného umyvadla .
Chvíli mi trvalo než jsem mi ho podařilo setřást, ale neušel jsem ani dalších několik metrů a do cesty se mi postavil chlap s fotoaparátem v tričku s hrdým nápisem Lucas fotolaboratory.
Nechceš vyfotit?Zeptal se dotěrně a pochlubil se mi přístrojem sovětské výroby, jaký jsem asi tak před dvaceti lety definitivně odložil do zásuvky stolu jako historickou památku.
Rychle jsem pokračoval k vodě, ale nebylo to nic platné, dav domorodců okolo mě sílil.Maximálním tempem jsem vběhl do vody.Bylo to příjemné osvěžení, ale moc jsem si to neužil.
Na břehu se začali shomažďovat domorodí prodejci a naháněči na všechny možné atrakce, kteří pečlivě sledovali každý můj pohyb.Do vody se sice neodvážili, ale já nemohl ven.Trpělivě čekali až vylezu z vody, usmívali se a pokaždé když jsem se otočil směrem k břehu na mě mávali. Brouzdal jsem vodou podél břehu, ale houf lidí se stále pohyboval za mnou.
Ve vodě jsem nemohl být věčně a tak jsem nakonec vyšel na břeh.

Sesypali se na mě jako vosy na bombón.
Jakmile jsem se jen zastavil, hned byli u mě, začali kolem rozkládat všechno možné zboží a halasně se překřikovali.
Kdykoliv jsem se pokusil sednout si na chvíli do písku, začal mě někdo zvedat a cpát pode mě lehátko.
Většinou ne jen jedno, ale vždycky minimálně dvě nebo tři a hádali se, kdo u mě byl dřív a kdo mi jej pronajme levněji.Jeden přes druhého na mě pokřikovali nesmyslné důvody proč nemůžu sedět rovnou na písku.
Když jsem si sednul na jednu z prázdných laviček, okamžitě se přihnal mobilní opékač párků, položil přede mě čoudící umyvadlo a začal v něm rozfoukávat oheň.Během pár minut jsem se octnul v oblaku štiplavého dýmu.
Vešel jsem na terasu jedné restaurace, která vypadala trochu civilizovaně, objednal jsem si koktejl z tropického ovoce a asi tak minutu jsem si myslel, že tam budu mít klid.
Ale ouha.Přispěchal ke mně jakýsi abstraktní kvaziumělec a začal mi na stole rozbalovat pomalovaná plátna, plná barevných klikyháků.Pustil se do odborného výkladu, co která šmouha znamená.Několikrát jsem ho posílal pryč ale nenechal se odehnat dokud všechno nerozbalil a neobjasnil.
Jen co jsem se ho zbavil, přišli postupně prodavači náramků, brýlí, dřevěných masek, vyřezávaných šachovnic, kokosových ořechů, buráků, bramborových lupínků a šátků.Střídali se u mého stolu tak rychle, že jsem se nestačil ani napít.

Už jsem toho měl tak akorát dost.Rozběhl jsem se sprintem z terasy rovnou k vodě.Myslel jsem si, že tam za mnou nepůjdou.Po cestě jsem prokličkoval mezi davem dalších obchodníků, kteří mi chtěli zastoupit cestu a něco vnutit.
Jen co jsem skočil do vody a začal si myslet, že mám vyhráno zjistil jsem, že za mnou plave černoch v pestré čepici.
Křikl jsem na něj: Zkoušíš to zbytečně, stejně si nic od tebe nekoupím a plaval jsem pryč co mi síly stačily.Když už se mi zdálo, že se mi podaří uniknout vynořil se proti mě znenadání druhý černoch ve stejné čepici.
No to je snad spiknutí, co jsem vám udělal, že mě nenecháte na pokoji ani ve vodě.
Ale my vám nechceme nic prodat pane, řekli skoro jednohlasně, my jsme plavčíci, my vás hlídáme.Máme to napsáno tady na čepicích.
Opravdu, to byli plavčíci a kam jsem se hnul tam se hnuli za mnou.Raději jsem šel zase ven z vody.
Nechceš zapilovat nehty? Ozvalo se z jedné strany, když jsem vystoupil na břeh.Nebo je nalakovat, ozvalo se z druhé.Kolem mě se začaly rojit škaredé babizny ozbrojené pilníky a s košíky zaplněnými kosmetikou.
Jen co jsem jim utekl, pověsil se za mě stařík s nůžkami a volal: Nechceš ostříhat, nebo oholit?
Po cestě jsem se ještě musel zbavit dalších prodavaček nafukovacích míčů, vařených langust a zčernalých banánů.
Jakmile jsem byl zpátky na terase volal jsem taxikáři.
Než jsem mu stačil říct ať pro mě okamžitě přijede, musel jsem okřiknout prodavače jakési místní zeleniny, sandálů a dokonce i hašiše aby byli zticha, že neslyším telefon.
Dosedl jsem zpět ke stolu a sotva jsem číšníkovi řekl, že zaplatím a zmizím ucítil jsem za krkem čísi ruku.Nechceš namasírovat záda?Ozval se za mnou hluboký hlas.Za mnou stála asi tak dvousetkilová černá sádelná koule a vyndala z batohu který nesla na hlavě láhev s něčím co mohl být jak masážní krém tak vyjetý motorový olej.
Néé, zaječel jsem zděšeně a raději jsem si přesedl na druhou stranu stolu.
Na židli, ze které jsem utekl si sedl takový skrček a řekl: Já jsem malý a chci si hrát.
No to jsem poznal, že jsi malý a hrát si jdi s bábovičkami na písek, je ho kolem plná pláž!
Ale vy jste mi nerozuměl pane, já jsem ze státu Mali a chci vám ukázat tradiční hru, která se u nás hraje.
Pak vyndal na stůl pouzdro s kuličkami a začal mi vysvětlovat pravidla.Předem jsem ho upozornil, že mi může říkat co chce, ale že si od něj stejně nic nekoupím.
Z druhé strany se ke stolu přisunul dlouhán pro změnu z Nigérie a chtěl mi zase na stůl vybalit nějaké obrazy.
Skrček mu přetlumočil mojí větu, že nic kupovat nebudu.Dlouhán se obořil na skrčka, že mu nemá co poroučet.
Zastal jsem se skrčka, že si opravdu nic nekoupím.
Dlouhán se naštval, vrhl se přes stůl a začal škrtit skrčka.
Poodsedl jsem si raději dál, ale mezeru která vznikla mezi mnou a stolem zastoupil chlap celý zabalený do bílé látky.Vypadal jako mumie.Začal mi strkat před nos nějaké naušnice.
Skrčkovi se mezitím podařilo vykroutit se dlouhánovi a pokusil se utéct.Strčil přitom do mumie, které vyrazil z ruky naušnice a ta se skácela k zemi.Dlouhán se opět vrhnul na skrčka.Mumie nevěděla kdo do ní zezadu vrazil a tak začala škrtit dlouhána.
Sedl jsem si raději k sousednímu stolu.Situace využil chlap s rozpláclým nosem, přisedl si, rozložil přede mě další rozmazaný obraz a odběhl se slovy, že si jde objednat jídlo.
Mezitím skrček utekl, mumie vyhodila dlouhána z terasy a začala sbírat po zemi rozsypané naušnice.
Z kuchyně přiběhla servírka, jestli opravdu za rozpláclý nos zaplatím oběd, že si ho objednal na můj účet.
No to už je opravdu vrchol drzosti!Křikl jsem na ní: Za nikoho nic platit nebudu!
Rozpláclý nos se přihnal zpět a začal se rozčilovat, že mi dal obraz a tím pádem mi dal víc než by stálo jídlo.
Mrsknul jsem po něm svinutým obrazem se slovy ať si ho teda sní když má takový hlad, jenže jsem trefil mumii která se mezitím zvedla ze země se sesbíranými naušnicemi.Rozpláclý nos natáhl ruku po obraze, strčil do mumie, znova jí rozsypal naušnice a dostal od ní pěstí rovnou do rozpláclého nosu.
Mumie vyhodila teď už dvojitě rozpláclý nos z terasy a začala znova otravovat s naušnicemi.Neslyšel jsem ani slovo protože mi těsně za zády začal nějaký nadšenec břinkat na kytaru a myslel si, že mu za to kvílení ještě budu platit.
V tu chvíli již zakročila ochranka a vyhodila mumii z terasy.Přišli se mi omluvit a řekli mi, že kdybych něco potřeboval, že je mám zavolat. Požádal jsem je ať vyhodí i toho kytaristu.
Bez váhání ho popadli a přehodili přes zídku.Dopadl do písku a shodil všechny dvě plechovky Mirindy z pultu žlutého baru, což byla kadibudka podobná modrému a červenému baru, který si černoška v žlutém tričku poponesla blíž k terase, když zjistila, že jsem jí proklouzl při vstupu na pláž.
Než se vrátili, seděl na kytaristově místě bubeník a zuřivě mlátil do bubnu.
Prosím vás, zbavte mě i tohohle blázna a ten buben mu naražte na hlavu!Ten kravál se nedá poslouchat.
Než se bubeník nadál letěl ven s bubnem nasazeným na hlavě.
Jak se kutálel po schodech, podrazil nohy trumpetistovi, který se sápal na terasu aby mi taky zahrál a zastavil se o žhavé umyvadlo mobilního opékače párků který nepřestával doufat, že se přece jen rozhodnu přiotrávit se snědením jedné z jeho zelených klobás.

Šel jsem k bráně, kde na mě čekal taxikář.Hned za zeleným barem s obsluhou v zeleném tričku a s jedinou plechovkou Sprite na pultě mi skočil do cesty další otrapa, nastavil přede mě tabuli s vzory tetování a považoval za hotovou věc, že si nechám od něj něco vytvořit.Teď mě nech být, pospíchám!Obořil jsem se na něj.Ale jestli chceš přijď sem za hodinu.Určitě tady na tebe počkám!
To nejde pane, odvětil zděšeně, to už tady nebudu.No tak to teda tady nebudeme oba, protože já jdu pryč a tabuli jsem odstrčil.Jenže za ní už byl nachystaný další vtírák, kterému jsem tím rozházel cédéčka.
Tak a teď si vzájemně pořádně namelte, houkl jsem na ně aniž bych zpomalil a kdybyste pak dostali hlad tak si dejte klobásu, támhle běží mobilní opékač párků s ohnivým umyvadlem!
Doslova jsem zdrhal k směrem k parkovišti.

Pár metrů před taxíkem stál kůň zpoza kterého vyběhl chlap a naznačoval mi, že si mám vylézt nahoru na koně, že mě odveze.Nečekal, že místo skoku nahoru na koně podběhnu koni pod břichem.Sehnul se a křičel za mnou.Tudy néé!To musíte nahoru, né dolů!Doslova jsem vrazil do taxíku.Téměř bez dechu jsem se houkl na řidiče.Honem nastartuj to a mizíme, já už tady nebudu ani minutu!
Pak jsem se teprve pořádně podíval na řidiče a začal jsem mít neodbytný dojem, že jsem ho ještě nikdy neviděl.
Ty asi nebudeš Daniel, že?Zeptal jsem se opatrně a pomalu jsem začal couvat.
Né, já jsem Max, ale nějakého Daniela jsem dneska vezl.
Vy ho znáte pane?Rozzářil se najednou.
Nevěděl jsem, co dělat ale náhle jsem spatřil taxikáře, kterého jsem měl objednaného.Stál hned vedle.Tady vypadají stejně nejen lidi, ale i auta.Kdo se v tom měl vyznat?
Jasně, že ho znám, vzkazuje ti, že mu nemáš chodit krmit psa a támhle na tebe čeká.Pak jsem ukázal rukou na druhou stranu, než jsem se chystal utéct, abych aspoň na okamžik odvedl jeho pozornost.
Konečně jsem seděl v autě, ale než se mi podařilo zabouchnout za sebou dveře, stačily ještě čísi vlezlé ruce prohodit okýnkem několik letáků s nabídkami ubytování v místních hotelech a donáškovou službou pražené kukuřice.
Když se taxík rozjížděl snažil se nás dohonit jakýsi běžec mávající ohmataným fotoalbem a zplna hrdla křičel.Nechcete si prohlédnout fotky mojí manufaktury na výrobu folkórních předmětů?
Řekl jsem taxikáři jedinou větu:   Jeď okamžitě, ale okamžitě pryč a nikde nezastavuj!

Po těchto událostech jsem až do konce pobytu nenašel dost odvahy, abych se na pláž vrátil.