Pohostinství

Jestliže, jsem si stěžoval na úroveň pohostinství v některých jiných zemích, kde jsem nabyl dojmu, že nic horšího snad ani existovat nemůže, tak jsem se mýlil.Určitě se mi v budoucnu podaří najít něco horšího.
První volný víkend jsem si řekl, že se zkusím někde naobědvat.Procházel jsem uličkami a hledal nějakou restauraci.Foukal vítr a nemohl jsem mít ani otevřené oči, protože se ze země zvedala oblaka prachu.Když jsem zkoušel jít poslepu, tak jsem napřed spadl do výmolu a pak se mi na obličej připlácl reklamní leták ze supermarketu.
Zahlédl jsem nápis Pizzeria a vešel jsem dovnitř.Byl tam jen seschlý dědula, který před sebou měl plný stůl lahůdek.V tu chvíli jsem ještě netušil, že je to majitel a zároveň jediný strávník.Měl jsem strašný hlad a tak jsem si sedl naproti.
Teprve při hluku, který jsem způsobil židlí si mě všiml a zeptal se:Co chceš?(Tady je tykání a vůbec celková nezdvořilost celkem normální).
Odsekl jsem: No co asi? Mám hlad!
Začal bušit na papundeklovou stěnu za sebou tak mohutně, že jsem se začal uvažovat o tom, že až na něj ze stěny spadne televizor to pak za něj dojím.
Volal přitom:Bábo, nechrápej, máme hosta!
Vylezla rozzuřená bába a spustila.Ty dědku jeden blbá, už nechlastej, máš z toho halucinace a přetáhla ho vařečkou.
Dědkovi zřejmě zaskočilo a tak jen chrchlal a sípal.Nebylo mu rozumět a tak jen na mě ukazoval vidličkou.Bába popošla blíž ke mě.
Měla tak silné brýle, že mě na větší vzdálenost než tři metry neviděla.
Aléé, opravdu tady někdo sedí, řekla, vyndala z pusy doutník a odplivla si na podlahu.
Tak co si dáš?A hodila přede mě lístek.
Zkusil jsem si dát pizzu.Byla sice navzdory veškerému očekávání výborná, ale tak malá, že bych potřeboval sníst alespoň tři.K tomu všemu mě ještě rozčiloval ten děděk, protože neustále chodil do kuchyně a nosil si na stůl další a další dobroty.
Chtěl už jsem jít pryč, když se opět přiřítila bába a zeptala se:Dáš si jogurt nebo zmrzlinu?O jogurtu jsem neuvažoval.Jednou jsem to zkusil a dostal jsem bílý jogurt bez příchuti ve velikosti náprstku na šití a k tomu kostku cukru.
To mě opravdu nelákalo.
Zeptal jsem se báby, jakou mají.Koukla do mrazáku a řekla:Nejvíc je tady ananasových, tak si dáš ananasovou a postavila přede mě něco s čím jsem si ještě dlouho poté nevěděl rady.
Proč si myslíš, že mám zrovna chuť na ananas?Zeptal jsem se báby zrovna tak neurvale, jako ona mě.
Protože to nikdo nejí a mám toho plný mrazák!Zamračila se a švihla o zem nedopalkem doutníku.
Ale jestli to nechceš, tak dostaneš jogurt!Raději jsem neodporoval...

Schválně jestli někdo přijde, jak by se tohle dalo sníst?
Je to vydlabaný ananas naplněný zmrzlinou. Když je důkladně promrzlý, nejde otevřít jinak než sekerou.

Po zkušenosti z Pizzerií, jsem se pokusil najít jinou možnost stravování.
Našel jsem takovou středověce vzhlížející restauraci.Vcházelo se tam průjezdem vraty prolezlými červotoči.
Zprvu to vypadalo romanticky, ale uvnitř byl interiér zcela zkažen křiklavým modrožlutým nátěrem.Vůbec se to tam nehodilo.

Z názvů jídel se mi nepodařilo nic přeložit, kromě předkrmu.Měl to být šunkovo sýrový salát, a kupodivu taky byl.Jenže to jediné jsem z celé večeře uhodl.
Dostal jsem k tomu čtyři dresinky.Jeden chutnal jako zkapalněná zatuchlina, zřejmě originál dochovaný z patnáctého století, další byl cibulový a ředkvičkový ocet a na poslední jsem se raději ani nedíval, protože mi po něm málem naskákaly opary.
Z hlavního jídla se mi nepodařilo vyluštit vůbec nic.Jen jedno jídlo mi připomínalo kuřecí kostky na Nivě.Tady to sice bylo na Rokfóru, ale budiž.Zkusil jsem to.
To co mi servírka přinesla byla asi tak půlkilová hrouda polosyrového masa, ze kterého při krájení tekla krev.Bylo to zalité omáčkou, která vypadala a možná i chutnala jako čerstvý trus tlustokožce s nedoléčenou úplavicí.Na ostatní přílohy, které byly na talíři jsem se raději ani nedíval.
S opravdu velkým sebezapřením jsem to snědl.
Jako zákusek jsem si mohl vybrat z takových "pochoutek" jako třeba: Šunka ala kafe, čokoládový dort z parmezánem nebo jablečná taštička s česnekem.
Preventivně jsem zákusek odmítl, ale dostal jsem na talířku jako pozornost podniku několik růžových bombónů.
Tedy přesněji řečeno, myslel jsem si, že jsou to bombóny.
Vzal jsem jeden do pusy a okamžitě jsem zjistil, že to není cukr, ale obarvená sůl.Chutnalo to jako dřevo.Nedalo se to polknout.Vyndal jsem to z pusy a zjistil jsem, že to byl obarvený a nasolený burák, který jsem se z neznalosti pokusil sníst i se skořápkou.
Důvod proč tady máčí buráky v obarvené soli neznám.Sůl se nedostane dovnitř a tak chuť nijak neovlivní.Jediné co způsobí, že při loupání rozežere prsty.
Ještě dlouho potom jsem nemohl usnout, jen co jsem zavřel oči, zjevovaly se mi ty příšernosti, které jsem snědl.

Příklad menu ve špičkovém hotelu. Dobrou chuť Vám přejí místní kanalizace a vodní stoky:-D
Předkrm	Hlavní jídlo	Zákusek

Později jsme v Caspe objevili společnými silami čínskou restaurace jako jednu z mála ve které se dalo slušně najíst.
Ovšem téměř stejně vyhlížející čínská restaurace v nedalekém Alcanizu nestála vůbec za nic.
Jednou jsme do ní zavítali.Než jsme se najedli, strhla se v kuchyni rvačka a servírka přišla plná podlitin.
Zřejmě v kuchyni došlo maso a kuchař se snažil situaci vyřešit tím, že se pokusil utlouct některou ze servírek.
Ta, co nás obsluhovala se pro tentokrát ubránila.