Fáze 3 - Panika

Jen co řezník a kuchař odjeli, Sviňaki nás začal strašit, jestli nebudeme poslouchat, pojedeme taky.Bulík se rozbrečel.Domů by sice jel, ale ne s takovouhle ostudou.
Zato já bych jel hned.Nějaká ta ostuda mě nemohla rozházet, na to jsem už byl zvyklý.Sviňaki to ale nemohl udělat.Od Japonců to schytal, že poslal řezníka a kuchaře domů a naopak je měl dostat zpět a nebo sehnat náhradníky.Jenže řezník s kuchařem už byli pryč a noví zájemci se zrovna nehrnuli.Přece jen se i přes Mlžovu informační blokádu po firmě rozneslo, že něco není v pořádku.

To co následovalo další čtyři měsíce by se dalo nazvat novodobými galejemi. Do práce jsme chodili šest dnů v týdnu na minimálně čtrnáct hodin.Nikdo nám neřekl, od kdy do kdy je pracovní doba, ale běda, když se jim zdálo, že jsme v práci moc krátce.Nikdo nám neřekl, co přesně máme dělat, nikdo nám nedal ani nářadí, od všeho nás odháněli a zároveň si stěžovali, že nic neděláme, nebo že děláme všechno špatně.Nemělo smysl nic vysvětlovat.Byli jsme jim jen na obtíž.Těžko před námi mohli utajit, jak se snažili ošvindlovat, co se dalo a abysme to neprozradili zákazníkovi.

Denně, po ránu jsem se ptal, co mám dělat.Dostával jsem vesměs stejnou odpověď.Počkej až přivezou další stroj.Pak ho naprogramuješ. Ptal jsem se znovu: Co mám dělat do té doby?Odpověď byla vesměs jen čekej, nebo neotravuj.

Pokud jsem jeden den dostal tyhle instrukce, dalo se očekávat, že druhý den bude volat rozčilený Mlž a tlumočit mi stížnost od některého z firemních práskačů, kteří informovali několikrát denně Hejhuláka, který aniž by si cokoliv ověřil vynadal Mlžovi a ten nadával mě.Sice jsem mu zpočátku zkoušel vysvětlit, že je všechno jinak, ale nechtěl mě poslouchat.

Obvyklé hovory:
Mlž: Prý jsi nic celý den nedělal.
Já: Ráno jsem dostal jasné instrukce, že mám čekat, co jsem měl tedy dělat jiného?
Mlž: Bulíka ale chválí, že si sám od sebe vzal koště a šel zametat špony od soustruhu.
Já: Když si sám sebe neváží a dělá ze sebe poskoka, tak je to jeho věc.Tohle dělat nebudu!
Zavěsil jsem telefon.
Zavolal znova.
Nenechal jsem ho říct ani slovo a vykřikl jsem do telefonu: Přečti si, co mám ve smlouvě!
Znova jsem zavěsil.
Poslal mi mail s mlhavými instrukcemi, které na mě dělaly dojem, že se jedná o návod, jak správně říci nadřízenému, aby se předklonil, že mu vlezu do zadní části těla v místě, kde záda ztrácí slušné pojmenování.Ani jsem to nedočetl a mail jsem smazal.
Nebo:
Mlž: Včera jsi prý na počítači dělal něco podezřelého, mohl bys mi vysvětlit co?
Já: Podezřelého?Nestačil jsem se divit.Učil jsem se ten programovací jazyk, co asi jiného?
Mlž: Prý ses při tom na nic neptal, to je divné.
Já: Koho bych se tak asi ptal?Nikdo se nám tady neobtěžoval ani představit.Kdykoliv se někoho zeptám, odbyde mě ať neotravuji.
Mlž: To si zjisti sám!Jako Bulík, ten se prý ptá pořád.
Já: Kdyby rozumněl, co mu na jeho stupidní otázky odpovídají nemusel by se na jednu věc ptát pořád dokola.

Co mi zbylo.Ptal jsem se všech na jednu programovou sekvenci, kterou jsem sice už měl hotovou, ale abych mu vyhověl, předstíral jsem, že jí nerozumím.
Nikdo mi na to nedovedl srozumitelně odpovědět.Připadalo mi, že o tom nic neví.
Kdoví, jestli tam neměli všichni nějakou "potravinářskou" profesi:-)

Druhý den jsem dostal od Mlže vynadáno, že se ptám na divné věci.Nechápal jsem, co jsem zase provedl. Tak jsem si vymyslel velice jednoduchou, ale opravdu jednoduchou otázku, aby na to dokázal odpovědět každý.
Místo pochvaly přišly další stížnosti.Prý jsem otravoval lidi zbytečnostmi.
Už mi docházela fantazie.
Podle Mlžovy další rady jsem se měl ptát na věci, které mě opravdu zajímají.
Mě zajímalo jediné.Kdy už to skončí.Takže jsem to zkusil.

Tentokrát jsem nemusel na odezvu čekat do druhého dne.Přišla okamžitě a Mlž už byl vzteky celý bez sebe.
Ale já taky.Jen jsem mu odsekl, že dělám vše přesně podle instrukcí a stejně se nikomu nezavděčím.
V takových poměrech se nedalo existovat.

Pár dní byl klid.
Další týden to začalo nanovo.
V sobotu byl svátek.Jenže neplatný, protože byl buď španělský, který Baskové ignorovali a šli do práce, nebo baskický a pro změnu šli do práce Španělé.
Mlž: Prý jsi nebyl v sobotu v práci.Mohl bys mi vysvětlit proč?
Já: Nikdo mi neřekl, že tam mám být.Už od čtvrtka zase nebylo co dělat a navíc jsem se ptal.Nikdo mi neřekl, že mám přijít.
Nehledě na to, že tady mají tři kalendáře a v každém jsou jiné svátky, státní, provinční a baskické a protože dodnes nevím, kdo je tady vlasně šéf, tak koho mám poslechnout?
Mlž: Bulík prý v práci byl a chválí si ho, že zametl parkoviště.
Já: Už jsem ti řekl, že tohle dělat nebudu!
Dostal jsem od Mlže mail, že si mám ve volných dnech ráno stoupnout před halu a počkat, jestli někdo přijde.Prý tím zabráním zbytečným problémům.
Odpověděl jsem mu, ať si jde ve volných dnech stoupnout před márnici a počká si jestli si pro něj někdo přijde.Kdyby to udělal dávno, řada zbytečných problémů by vůbec nevznikla.
Posléze jsem zjistil, že Bulík se jel projet na kole a jakoby náhodou jel kolem haly.Když viděl, že je parkoviště zapadané listím, seskočil z kola a začal ho uklízet.
Asi měl nějakou, lékařsky dosud nezmapovanou úchylku, že nemohl vidět nepořádek, aniž by se ho nepokusil uklidit.


Po několika dnech mi zase zazvonil telefon.Kdo jiný mohl volat než Mlž a zase měl na mě stížnost: Prý jsi se někde celý den schovával za strojem a nic jsi nedělal!
Rozkřikl jsem se na něj: Dostal jsem zaúkol ten stroj naprogramovat a taky jsem to celý den dělal!Buď mi řekni, kdo si stále vymýšlí tyhle zhovadilé stížnosti, nebo už mě neotravuj!
No, no, uklidni se, odvětil: Bulík měl taky naprogramovat stroj a byl s tím za hodinu hotov!
Rozkřikl jsem se podruhé: Já jsem sestavoval kompletně celý program a on měl jen nastavit termostat pro ohřev vody, takže měl práci asi tak na deset minut.A to mu přidělili jen proto, že chtěli vědět jestli začne vytírat podlahu až uvidí horkou vodu!Nic jiného mu tady nesvěří!
Mlž: Ale on projevil zájem o práci a když nevěděl, jak se to dělá, šel se zeptat!
Já: Když neví na kterou stranu otočit kolečkem, aby se to začalo ohřívat, tak se musí ptát.Ale to nesvědčí o jeho pracovitosti, ale o vypatlanosti!
Mlž: Ty jsi se měl taky ptát, aby ti to netrvalo tak dlouho!
Já: A co bych tím asi získal?Byl bych možná hotov o něco dřív, ale co bych dělal potom?Zase bych pak musel poslouchat řeči, že nic nedělám.
Mlž: Řekl by sis o další práci!
Já: Žádná není, Bulík si o ní řekl, žádnou mu nepřidělili a tak raději šel zužitkovat vodu, kterou předtím ohřál.
Mlž: Aspoň něco dělal!
Já: Akorát tak šaška!Místní se přitom váleli smíchy po zemi.


Bulík, který si dokázal svou anglickou slovní zásobu rozšířit rychlostí asi tak o jedno slovo za měsíc, se stal největším terčem posměchu.Španělsky se naučil od místních říkat jenom "jsem blbec" a myslel si, že je to pozdrav. Byl to takový lehce manipulovatelný hošík, bez vlastní vůle a názoru, který si nechal všechno líbit.Přesně takového mektavé držky potřebovaly.Začal se jim zamlouvat a pozvolna si z něj dělaly sluhu.Když jsem se ho zastal, protože jejich chování vůči němu přesáhlo všechny meze slušnosti, nesetkal jsem se u něj s pochopením.Ještě se na mě začal zlobit, že se mu pletu do jeho soukromých věcí. Držkám šlo jen o to, aby se nad všechny mohly vyvyšovat.Běda každému, kdo jejich nadřazenost nechtěl uznat.

Kromě nás tam pracovala ještě další skupina Čechů.Poslala je tam agentura, která zprostředkovávala nádeníky.Byli to vysloužilí sportovci bez kvalifikace.To Baskům kupodivu nevadilo.Pro ně byli vzorem pracovní morálky, protože se neustále dožadovali delší pracovní doby.Jenže jejich cílem nebylo víc a lépe pracovat, ale dostat co nejvíc peněz.Byli na rozdíl od nás placeni za odpracované hodiny a uměli si velice dobře rozložit uložené úkoly na libovolně dlouhou dobu.Dokázali utahovat jeden šroub zrovna tak dobře minutu, jako hodinu a čím déle to dělali, tím více u toho supěli námahou a dávali si dobrý pozor, aby je u toho vždy někdo viděl.Když nikdo důležitý nebyl nablízku, nedělali nic, jen byli ve střehu, aby mohli včas začít předstírat práci.Tuhle fintu jim Baskové nikdy neprokoukli.Dokonce jednou dokázali přesvědčit i účetního, že den má 32 hodin!Ve výkazu práce měli, že pracovali celých 24 hodin nonstop a ještě jim zbylo 8 hodin na odpočinek.Často měli připravený problém, který zdánlivě nekokázali vyřešit a když šel okolo někdo ze šéfů, nechali si od něj poradit.Pak se mu klaněli až k zemi a nešetřili pochvalami.Věděli, že to na ně platí a následně jim u nich všechno projde.Bylo mi z nich smutno, takhle se ponižovat.

Panice propadl Mlž.Kdyby nás také poslali domů, musel by svým nadřízeným hodně věcí vysvětlovat.