Lakýrníci

Protože se jednalo o jednoduchou a krátkou práci dostal jsem na tři dny celkem tři lidi.
U prvního jsem si myslel, že se jmenuje Gašpador.Pořád tohle slovo opakoval, když jsem po něm chtěl aby nadzvedl skříň a vyndal z pod ní podstavec, jenže on se mě ve skutečnosti ptal, jestli má vzít drátěný kartáč, protože mu jeho mistr řekl, že má jít odstraňovat rez, jenže nevěděl že rezavý díl napřed musíme vyndat.
Druhý den přišli dva lakýrníci.Jeden chytrý a druhý pomalý.Chytrý byl zároveň i rychlý a tak zastal práci i za toho pomalého a brzy jsme byli hotovi.Pomalý byl Brazilec, který při teplotách pod dvacet stupňů se začínal pohybovat pomaleji a pomaleji.Když byl ráno přízemní mrazík, našel jsem ho ztuhlého úplně.S chytrým lakýrníkem jsme ho poponesli na slunce a za pár hodin se zase začal hýbat.
Když jsem lakýrníky pozoroval při práci, napadla mě podobnost s postavičkami Šroubka a Vroubka z pohádky o Neználkovi.
Šroubek se portugalsky řekne perefuzu.Výraz Vroubek jsem nikde nenašel a tak jsem mu přidělil služební jméno Klíč.Ten by se měl říct chave, ale on ho nazýval po brazilsku škapš a opakoval to tak často, že si o to doslova sám řekl.
Sice se doopravdy jmenovali Luis a Edvaldo, ale vůbec jim nevadilo jak jim říkám, spíš měli radost kolik jsem se naučil hned první den slov.No aby ne, to je tak srandovní jazyk, že pokaždé, když mi řekli nějaký nový výraz, jsem se musel smát.Když jsem je poslouchal, jak se mezi sebou baví, připadalo mi, že na sebe kvákají jako žabáci.

Tady jsem si uvědomil, že podobnost portugalštiny se španělštinou není tak velká, jak jsem čekal.Psaný text se mi čas od času podařilo vyluštit, ale výslovnost ne.Připomínala mi spíš francouzštinu.Napadlo mě, že vlastně původní obyvatelé Francie byli Galové a možná žili tenkrát na větším území než dnes.Část u pobřeží nazvali podle slova přístav = Porto, část podle sebe = Galie, tedy Přístavní Galie.Pak jim část Pyrenejského ostrova zabrali Hispánci a rozdělili je na dnešní vnitřní Galy, tedy Francouze a přístavní Galy, tedy Portugaly.
(Je to ale jen vědecky nepodložený dojem, prosil bych aby předchozí odstavec nikdo nezahrnoval do diplomových prací, ani do demografických publikací.)

Jediná osoba, které vadilo, že jsem si jí trochu přejmenoval, byla sekretářka v budově místní energetiky u které jsem si byl vyzvednout formulář o prováděných opravách.
Na dveřích měla napsáno, že se jmenuje Lisa a protože se v Portugalštině písmeno "S" vyslovuje převážně jako "Š", oslovil jsem jí Liša.V zápětí jsem to od ní schytal, že jí nemám oslovovat "Smirkový papíre"!
Jenže kdo mohl tušit, že zrovna ve jménu Lisa se "S" vyslovuje jako "S".To se u takhle šišlavého jazyka nedá tak snadno předpokládat.
Když se ona ptala mě na jméno neodpustila si přitom poznámku, že když se jmenuji Pavel, tak by mě mohla oslovovat Pavao, což znamená "páv".Myslela si, že se rozčílím, jenže mě naopak došlo, že mě Perefuzu, Škapš i Gašpador takhle oslovují už od rána, aniž bych o tom věděl a začal jsem se hihňat.Když jsem jí diktoval příjmení, po prvních čtyřech písmenech se začala hihňat ona, že to prý znamená "Váleček na malování".Řekl jsem jí ať tedy už příjmení dál nedopisuje, že budu mít u lakýrníků s tímhle jménem větší autoritu.