Potíže na cestách.

Den nezačal zrovna nejlépe.Zazvonil mi hotelový telefon.Máte jít na snídani, volala mi recepční.
Ta se snad zbláznila, chci ještě spát.Položil jsem sluchátko.
Telefon zazvonil znova.Co zas je?Nemám hlad!
Ale oni čekají, ozvalo se ze sluchátka.Kdo, podivil jsem se?
Recepční zavěsila bez odpovědi.
Sešel jsem do recepce.No to je dost, že jdeš, vyběhl mi naproti Angličan Jessie a za ním Američan James.Marně jsem přemýšlel proč s touhle nesourodou dvojicí, která měla dohromady zajímavě znějící jméno známého bandity mám jít na snídani.
Užvaněný hubeňour Jessie byl původem Rwandský Ind, zatímco James byl nemluvný tlouštík pocházející z Tenessee.První by jen mluvil a druhý ho nechtěl poslouchat.Tak je napadlo, že mě pozvou na snídani.Jessie aby mohl rozdávat svoje rozumy a vykládat mi svůj složitý rodokmen jak se jeho rodiče původem z Rwandy a Indie omylem dostali uneseným letadlem do Anglie, kde se seznámili.
James aby se mohl najíst a nemusel mu odpovídat.
V hotelu byl ještě jeden Američan.Texasan Roger, ale ten se objevil až dlouho po té, co dvojice odešla.
Jeho první otázka když vešel do dveří byla:Už jsou ti dva pryč?Jestli ne tak radši přijdu později.S nima mi nechutná.

Jenže co budu během volna dělat, když jsem vstal tak brzo?
Firemní řidič byl nepoužitelný protože měl den předtím noční službu a to znamenalo, že prospí celý víkend.
Zkusil jsem vyjít před hotel a zastavil taxi.Po špatných zkušenostech s taxikáři od minule jsem jej napřed chtěl vyzkoušet jak je na tom s orientačními schopnostmi než se s ním někam vypravím.
Já nejsem složitý.Byla první věta, kterou taxikář řekl.
Nevím jak to myslel, některé fráze se z angličtiny dají dost těžko přeložit, mohlo to znamenat, že nechce dělat potíže, nebo že nechce mít potíže, nebo se předem dobrovolně přiznal, že má jednoduché myšlení.
Dokud jsem mu říkal jestli má jet vpravo nebo vlevo, fungoval jak automat na hlasové povely, ale když jsem mu řekl, aby odbočil k přístavu, uvízli jsme na kruhovém objezdu, kolem kterého jezdil neustále dokola, protože nevěděl kterým výjezdem z něj má vyjet, přestože moře bylo na dohled.
Napřed jsem se nechal dovézt do řezbářství, kde jsem měl objednané sošky.Řezbář ale nebyl doma a tak jsem taxikáře požádal aby mi zastavil u nějakého obchodu s elektronikou.Vyděsil se, že o žádném neví a to i přestože v dohledu byly minimálně tři.Ale nechtěl jsem mu napovídat.Pomalu se rozjel, ale hned zase zastavil, aby se zeptal.Pak odbočil za roh a zaparkoval před dalším řezbářstvím.Napadlo mě, že třeba neví co je to elektronika a ukázal jsem mu na hodinky a řekl mu: Najdi mi obchod, kde se dá koupit něco takového.Rozjel se a odvezl mě zpátky do hotelu.Asi si to vysvětlil tak, že pospíchám.

Tady bych jen chtěl podotknout, že místní města připomínají jednu velkou tržnici a i kdyby řidič ujel jen několik set metrů kterýmkoliv směrem, na nějaký obchůdek narazí i kdyby nechtěl.Jsou všude.
Potíž je v tom, že domorodci nesmí spatřit rozhlížejícího se bělocha. Berou to jako signál, že neví co chce a pokládají za svou povinnost mu to okamžitě přispěchat vysvětlit s nabídkou vlastního zboží.
Překonat byť jen několik desítek metrů k vytčenému cíli zkrze hrozen překřikujících se prodejců může znamenat nepřekonatelnou překážku.
Pokud se podaří prorazit dav lidí k původně vytčenému cíli, zpravidla se tam narazí na několikanásobně vyšší ceny než jaké tam byly před několika minutami.Prodejce si tak ohodnotí svoje zboží, když vidí, že cizincovi stojí za námahu odstrčit celý dav ostatních obchodníků.

Poslal jsem taxi pryč a šel do recepce říct recepční, že se chci podívat do Sogakope, protože se tam vyrábí keramika, aby mi sehnala aspoň trochu rozumného taxikáře.
Chvíli na mě zírala, protože nepochopila proč, když vím kam chci jet potřebuju řidiče, který to ví taky, ale pak zvedla telefon, zavolala taxi.

Sogakope je město ležící asi sto kilometrů na východ od Temy směrem na sousední stát Togo.
Accra je hlevní město Ghany a leží asi padesát kilometrů na opačnou stranu směrem k Pobřeží Slonoviny.
Když jsme s taxikářem opouštěli město, zeptal jsem se řidiče, jestli ví kam jede?
Věděl to, jeli jsme na opačnou stranu do Accry.Recepční mu poradila, že tam keramiku seženu taky.
Proč, když věděla kam chci, nás poslala na druhou stranu?

Co jsem mohl čekat jiného, než že mi zastaví uprostřed Accry před řezbářstvím.Obcházel jsem stánky a ptal se všech prodavačů jestli nemají hrnky nebo vázy.Nikdo neměl a nikdo ani nevěděl, kde by něco takového mohli mít.Přičemž vím jistě, že jsme byli nedaleko od hrnčířských dílen, ale když jsem to nevěděl natolik přesně, abych mohl řidiče navést stylem rovně, vlevo, vpravo nebylo mi to nic platné.
Sedl jsem zpět do taxíku a řekl řidiči, aby mě vzal do supermarketu, že si chci koupit aspoň láhev vína.Supermarket byla obrovská budova viditelná zdaleka, tam jsem ho navést mohl, ale chtěl jsem vědět jak si s tím poradí.Měl jsem spoustu volného času a tak mi nevadilo, že budeme chvíli bloudit.Neodvážil jsem se říci taxikáři, že se chci jen porozhlédnout, ať jezdí chvíli po městě, protože by to mohlo dopadnout jako při minulém pobytu, kdy se taxikář po vznesení takového požadavku duševně sesypal, protože ještě nikdy nikdo předtím nic tak absurdního po něm nechtěl.
Když jsem ho poté křísil, kolemjdoucí po mě házeli nevraživé pohledy, jako kdybych ho zmlátil.
Místní nepochopí co je pro Evropany v Africe tak zajímavé.Netuší, že úplně všechno.Možná jen s vyjímkou sterilních hotelových resortů, které mají s Afrikou jen málo společného, ale které jsou naopak zajímavé pro taxikáře, protože tam odtud se dá očekávat lepší rito.
Řidič odbočil kamsi kam ukazovala šipka k supermarketu, ale hned za křižovatkou končil asfalt.Řidič zastavil a bezmocně se rozhlížel.Kolem šla černoška s dvěma malými dětmi.Jedno měla ve vaku na zádech a druhé na břiše.Jakmile se jí řidič zeptal kudy dál, bez zeptání si přisedla do auta a začala řidiče navigovat.Vůbec jí nevadilo, že se opřela o dítě, co měla na zádech a druhé zamáčkla do opěradla mého sedadla.Posunul jsem sedadlo co nejvíc dopředu, abych alespoň jedno z dětí uchránil před udušením.
Dokud jsme jeli buší bez viditelných silnic, věděla přesně kudy máme jet.Znala každé termitiště, každý keř.Ale jen do chvíle než jsme dojeli zpět k asfaltce nedaleko od místa, kde jsme z ní sjeli.Tam jí došla řeč.Vystoupila z auta a úplně stejně bezmocně se rozhlížela jako před chvílí řidič.
Tak si myslím, řekla po chvilce váhání, že to buď bude vpravo a nebo vlevo.
No, tak na to bych asi bez její pomoci sám nepřišel.
Co si to vlastně chcete koupit?Nechtěl jsem říkat slovo keramika, protože od rána jsem ještě nepotkal člověka, který by tohle slovo znal a neměl jsem chuť to znova bezvýsledně opakovat.
Láhev vína.Nejlépe nejlépe Cabernet, Merlot, Sauvignon nebo Shiraz.
Aha, tak to jsme přejeli.Musíme zpátky.Zavelela.
Prohodila si dítě pověšené na zádech s dítětem na břiše, sedla si zpátky do auta a spokojeně se o něj opřela.Nemohli jsme se otočit.Kolem cesty bylo příliš mnoho hlubokých výmolů.Konečně se to povedlo.Naše průvodkyně vystrčila hlavu z okna a vykřikla na nejbližšího kolemjdoucího se slovy:Tady pan Cabernet Merlot Sauvignon Shiraz si chce něco koupit, ale nevím co to je.Nevíte kudy se jede do supermarketu?
Vím, ukážu vám to odvětil ochotně a s úplnou samozřejmostí si přisedl do auta.
Věděl jen, jak dojet rovně k první křižovatce.Jestli se koleje vyjeté v bahně daly nazývat křižovatkou.Tam se zeptal dalšího kolemjdoucího, který si rovněž přisedl, takže na třetí křižovatce už jsme se nemohli nikoho zeptat, protože auto bylo plné.
Naštěstí už jsme byli na místě.Od silnice jsme ujeli maximálně několik set metrů.Nechápal jsem proč jsme to hledali tak dlouho, když to bylo na dohled od asfaltky a místo pracného otáčení se tam dalo docouvat.To co jsme tak dlouho hledali, byl běžný stánek jakých bylo všude kolem plno jen s tím rozdílem, že tenhle byl zavřený.
Pan vedoucí spí a nebudu ho budit, přijďte v pondělí řekl kluk sedící před stánkem.Ale řekněte mi co chcete koupit já vám to seženu.
Tady pán si chce koupit...Zarazila se v řeči, pohlédla na mě a zeptala se: Pane Cabernet Merlot Sauvignon Shiraz, co si to chcete koupit?
Chvíli jsem na ní nechápavě koukal já.Proč jen nechápe tak jednoduché výrazy jako je láhev nebo váza, přitom si pamatuje složitá cizí slova a proč si plete to chci koupit s tím kdo jsem?
Jo, tady je neděle tady je všude zavřeno.Jeďte do Sogakope, tam to seženete.Řekl ten kluk.
Sláva!Konečně někdo trefil to co chci už od rána.Podívat se do Sogakope.A kvůli tomu jsem musel jet až do Accry.Proč jsme tam nejeli hned?
Ještě před odjezdem jsem se z legrace zeptal kluka.V Sogakope dneska není neděle?
Kdepak, to je hodně daleko, tam už dneska bude pondělí, odpověděl.
Sedl jsem zpět do auta, vrátili jsme se na silnici a vydali se zpět směrem do Temy.Když jsme se blížili ke skutečnému supermarketu, řekl jsem řidiči aby zastavil.
Vešli jsme dovnitř.
Jen pár metrů před regálem s vínem, řidiči, který mě doprovázel zazvonil telefon.Volala recepční z hotelu, jestli jsme sehnali to co jsme potřebovali.Ne, nesehnali, odpověděl, ještě chceme koupit láhev vína a nevíme kde, řekl v okamžiku když už jsem držel láhev v ruce.
Sedli jsme zpět do auta.Co ti chtěla recepční?Zeptal jsem se jen aby řeč nestála.
Potvrdila mi, že láhev vína opravdu nejlépe koupíme v Sogakope, tak jedem pro ní zazubil se.
Kdybych už na to nebyl zvyklý asi bych se rozčílil, ale chtěl jsem se hlavně povozit po Africe a tak jsem proti cestě nic nenamítal.
Projeli jsme Temou a pokračovali dál.Řidič kupodivu po cestě poznával vesnice a občas mě i upozornil na některé zajímavosti, ale jen do chvíle než jsme dojeli k městu.Pak se zase začal vyptávat.Už jsem toho měl dost.Když jsme míjeli jednu z venkovních hrnčířských dílen, nechal jsem ho zastavit, ukázal jsem mu na vázu a zeptal se ho.
Co to je?To je váza odpověděl.
A co je tohle?To je hrnek.
A co je tohle.To je mísa.
Výborně a teď mi řekni jak se tohle všechno jmenuje dohromady?To se nijak dohromady nejmenuje.
A co takhle keramika?
Takhle se to určitě nejmenuje, to se dohromady bude jmenovat jinak, ale já někomu zavolám a zeptám se.
Volal několika lidem a marně se snažil vysvětlit jak se souhrnně jmenuje hrnek, váza mísa a talíř.
Už jsem měl vybráno a tak jsem ho nechal ať se snaží najít název a vydali jsme se na zpáteční cestu.

Při cestě sem nebyla na silnici žádná policejní kontrola, zatímco na zpáteční cestě jich bylo minimálně pět.
To jsem ještě netušil, že teprve nastává ta nedobrodružnější část cesty.
Hned u první kontroly jsem byl požádán o pas.Ten jsem s sebou nevozil, v případě ztráty bych se těžko dostal pryč ze země.
Dal jsem tedy policistovi řidičský průkaz.To většinou stačí.
Tady to nefungovalo.Policista se zamračil.Vystupte si.Jste zatčen za nelegální pobyt v Ghaně.Půjdete se mnou na stanici.
Co jiného mi zbývalo.Šel jsem s ním.Na strážnici mi začal vykládat, jaké zákony jsem porušil tím, že jsem vstoupil nelegálně na území Ghany.
Nechtěl mi věřit, že jsem právě nepřijel z Toga, ale přiletěl už před dvěma týdny letadlem a bez víza by mě z letiště nepustili.
Policista nakonec svolil, že když mu pas přivezu, vrátí mi řidičský průkaz.
No což o to, to bych sice mohl udělat, ale přece jen by to bylo technicky těžko proveditelné.Policistovi za chvíli končila služba a do Temy to bylo daleko.Mohl jsem řidičák oželet, ale musel bych si při nahlašování ztráty vymyslet nějaký jiný důvod než že mi ho zabavili v Africe za podezření z ilegálního přechodu hranice z Toga do Ghany.
To by mi u nás na úřadě nikdo nevěřil a ještě by mi napařili pokutu za oblbování úředníků.
Kdybych se s pasem nevrátil mohla by po mě policie vyhlásit pátrání a chytit jediného bělocha v širokém dalekém okolí by jim moc práce nedalo. Policista mě nechal na strážnici a šel kontrolovat další auta.Taxikář, který stál venku nakoukl na strážnici oknem.Dej mu pět dolarů a on ti dá pokoj.
Venku se zatím strhla mela.Z jednoho z aut vytáhli policisté vzpouzejícího se pyžamáka.Nevím jestli pyžamák, je správný výraz pro někoho, kdo nosí místní kroj vypadající jako noční košile, ale to je jen nepodstatný detail.Jeden policista chytil pyžamáka zezadu kolem krku a druhý mu zalovil rukou pod noční košili.Cosi tam chytil a prudce trhl.Pyžamák zakřičel bolestí a policista se nahlas zasmál.Z pod noční košile vytáhl šišku salámu, kterou tam pyžamák pašoval.Policista se vítězoslavně vracel na strážnici.Vešel dovnitř a já se ho opatrně zeptal co mě bude stát, když mi řidičák vrátí.
Zle na mě pohlédl, vletěl jak velká voda do sousední místnosti, kde seděl velitel a začal křičet:Chtěl mě uplatit, chtěl mě uplatit!
Křikl jsem ven z okna na řidiče.Cos mi to poradil ty troubo!Teď to budu mít ještě horší!
Přišel blíž k oknu a procedil mezi zubama.Snad ses ho neptal, kolik za to chce?Vzpamatuj se!Jsi v Africe!

Teprve teď mi došlo co mi chtěl říct, vlastně jsem se s tím potýkal od rána a celou tu dobu co jsem byl tady.Místní lidé nejsou zvyklí na samostatné rozhodování.Když mají možnost se rozhodnout sami, dostává je to do rozpaků se kterými si neví rady.

Tak jo, řekl jsem si odhodlaně, ač mi v tu chvíli bylo hodně úzko.Teď musíš jednat!Nařídil jsem si nekompromisně.
Policista se právě vracel od velitele.Salám už neměl, ale stále držel v ruce můj řidičák.
Vyrazil jsem mu naproti chytil ho za ruku, potřásl mu s ní a oznámil, že odcházím.Zavřel jsem mu dlaň, aby mu z ní nevypadla pětidolarová bankovka, kterou jsem mu do ní vložil a z druhé mu vyškubl řidičský průkaz.
Otevřel jsem dveře, ale aby neměl pocit, že před ním utíkám jsem se ve dveřích ještě otočil srazil k sobě paty, zasalutoval mu a řekl mu "nantýí jíí!"Což znamená ghansky nashledanou.Hned jakmile jsem zavřel dveře uskočil jsem stranou pro případ, že by se vzápětí ozvala střelba.
Stál jsem ještě asi pět vteřin za zdí a když se nic nedělo šel jsem k autu.Všude bylo plno policistů neustále se hašteřících s lidmi, kterým rabovali v zavazadlech.
Musel jsem tuhle hru dohrát až do konce.Stále jsem si opakoval.Nesmí na mě poznat jaký mám strach, nesmí to na mě poznat!
Prodíral jsem se davem tak aby bylo vidět, že nikomu nebudu uhýbat, ačkoliv jsem měl nutkání je všechny obejít.
Přicházel jsem k autu.Vedle něj stál hromotluk s pendrekem.Šel jsem sice stále k němu, ale pochyboval jsem, že takhle velkou překážku zdolám.
Už jsem myslel, že budu muset vymyslet jinou strategii, když náhle hromutluk rozlomil pendrek napůl.V rozčilení jsem nepostřehl, že to není pendrek, ale zabavený salám.
Vztekající se pyžamák na chvíli odvedl pozornost, když bezmocně zaprotestoval proti rozlomení salámu, takže jsem proklouzl až k autu.Hromotluk mezitím podal polovinu salámu komusi zadním okénkem do mého taxíku a s chutí se do své poloviny zakousl.
Tak on mi snad do auta nasadil psa, abych s ním nemohl odjet!
V situaci ale nastal nečekaný obrat.
Medaase obluny! (Díky bělochu) Řekl mi ten hromotluk, usmál se a pokynul ostatním policistům aby si šli po své práci a nechali nás odjet. Úplně samovolně mi vyšlo z pusy: Akwaaba, což sice znamená vítej, ale používá se to také jako není zač, nebo to je v pořádku.
Sedl jsem do taxíku a pohlédl na zadní sedadlo.Nebyl tam pes, ale na místní poměry nebývale dobře oblečená a načesaná Afričanka.Zadní sedadla byla plná tašek obsahujících čokolády, uzeniny a alkohol.Všechno to bylo zboží zabavené turistům.
Co to jako má znamenat?Zeptal jsem se řidiče.Co je ta ženská vůbec zač?
Klid, to je v pořádku, řekl taxikář a rozjel se.To je manželka velitele.Dneska měli úspěšný den a jedním autem by svůj lup nepobrali.Tak jsem mu nabídnul, že mu pomůžeme.
To se mám nechat u další silniční kontroly znova nechat chytit s tím, že pomáhám pašovat nakradené věci?
Neboj se, vím co dělám, usmíval se taxikář.
Po cestě jsme potkali ještě několik celních kontrol paběrkujících na tom, co jim jejich předešlí kolegové nechali.
U první jsem se bál, že se zase octnu na strážnici a budu toho muset vysvětlovat ještě víc než u předtím.
Už se stmívalo a kontrola si do auta posvítila baterkou.Netvářili se přívětivě, ale jakmile spatřili manželku velitele z předchozí stanice, překotně nám uvolnili cestu.
Když už jsme míjeli další kontrolu, strach mě definitivně přešel.U poslední jsem jen stáhl okénko, houkl na policistu: Napřed se podívej koho vezu a pak koukej někam odplavat!Nemám rád, když mi někdo svítí do očí.
Taxikář se usmál a pronesl: Konečně jsi pochopil, že jsi v Africe.Tady to zkrátka takhle funguje.