Cesta

Abych to neměl příliš jednoduché, do Ghany jsem to musel vzít oklikou přes Španělsko kvůli rozbitému transformátoru v elektrárně v Escatronu.Měl nějakou vnitřní závadu.Při zapojení do plného provozu se přehřál, praskl a vytekla z něj celá chladicí olejová náplň.Takový transformátor obsahuje asi tak 70 tisíc litrů oleje.
Svým složením je podobný naftě.Do sběrného kanálu vyteklo bez užitku tolik paliva na který by se dal v osobním autě s dieselovým motorem ujet milión kilometrů.
S tím jsem nemohl nic udělat, jen jsem zase musel do Španělska!Jak mě se tam nechtělo...A zase do toho hrozného místa!
Takže jsem si udělal letecký výlet Praha Barcelona.Tam jsem si vypůjčil auto a dojel do Escatronu.Bylo to sice od Barcelony přes 300 km daleko, ale i tak to bylo časově blíž než letět oklikou přes Madrid do 70 km vzdálené Zaragozy.
Ubytoval jsem se opět v Caspe ve stejném hotelu.
Nevím proč, ale na jednu stranu jsem byl jsem rád, že jsem byl zase tam.Přece jen jsem se s majitely hotelu hotelu tak trochu sblížil.Byli to bezva lidé.
První ráno jsem se probudil a auto bylo pryč.Jednoduše mi ho odtáhli.Prý jsem překážel průjezdu popelářského vozu.
Na stejném místě jsem předtím parkoval osm měsíců a nikomu to nevadilo, ale co se dalo dělat.Zaplatil jsem pokutu.
V Escatronu jsem pobyl asi tak týden sestavováním plánu jak opravit následky závady a pak jsem pokračoval v cestě autem zpět do Barcelony a pak letadlem do Frankfurtu a Accry.

Španělské městečko Caspe leží na nultém poledníku, stejně jako město Tema v Ghaně kam jsem měl namířeno a také jako Londýn přes který jsem se vracel zpět o několik měsíců později.V podstatě jsem letěl rovně na jih a zpět rovně na sever i když poněkud klikatě.

Letadlo z Barcelony mi odlétalo brzo ráno.Vyjížděl jsem po půlnoci a stejně jsem na letiště dorazil na poslední chvíli.Stoupl jsem si do fronty a čekal.Minuty v tu chvíli ubíhaly neuvěřitelně rychle.Už jsem měl pocit, že mi to uletí, když se od sousední přepážky ozvalo "letí ještě někdo do Frankfurtu?", sice španělsky, ale s tak nezaměnitelným českým přízvukem, že jsem byl první, kdo na to stačil zareagovat a přiskočil jsem k sousední přepážce.
Chtěl jsem se sice zeptat, co dělá Češka ve Španělsku za přepážkou Německé letecké společnosti se kterou jsem měl cestovat, ale uvědomil jsem si, že by se mě mohla na oplátku zeptat co já, Čech pracující ve Španělsku pro Italy letí dělat do Ghany pro Američany?Asi bych to do odletu letadla nestihl vysvětlit.
Letadlo bylo nakonec zpožděné a ve Franfurtu jsem měl co dělat, abych stihnul přípoj.U pasové kontroly se úředník po otevření mého cestovního dokladu začal nahlas řehtat.Tak vy letíte do Ghany? A letíte tam poprvé?
Zeptal jsem se ho, co je mu na tom k smíchu?
On na to, že už tam byl mockrát a že nemá smysl mi vysvětlovat čemu se směje, protože to poznám hned jak budu na místě.Po pár týdnech jsem to pochopil.Až potkám někoho, kdo tam poletí, budu se řehtat taky.
Druhé letadlo bylo také zpožděné.Nastupoval do něj zrovna fotbalový tým, který se měl zúčastnit mistrovství Afriky.Všude byli novináři, televizní kamery a plno lidí.Letadlo bylo narvané.Pro mě, zapřísáhlého odpůrce sportu to bylo nesnesitelné a opět se mi vybavil nepříjemný okamžik, kdy jsem se nechal jednou jedinkrát v životě přemluvit k hraní fotbalu a na následujících šest týdnů strávených v nemocnici.
To jsem ještě netušil, že se fotbal bude hrát zrovna v Ghaně a že pravé utrpení teprve začne.

Sice by asi bylo lepší sem umístit foto Saharské pouště, ale ta se nedá tak snadno vyfotit. Na snímcích je vidět jen žlutá barva a nic víc.
Alpy z linky Praha Barcelona při přeletu z východu na západ	Alpy z linky Frankfurt Accra při přeletu ze severu na jih

V letadle promítali film.Měl jsem dojem, že tam dávají jen filmy na které se nikdo nechce dívat, protože by se po pár minutách každé kino vyprázdnilo.Jenže z letadla jen tak někdo neuteče.
Vedle mě seděl tlustý a protivný černoch.
Únavou jsem usnul.Probudil jsem se až ve chvíli, kdy se ozvalo z palubního rozhlasu hlášení, že za chvíli přistáváme v Nigerijském hlavním městě Lagosu, že cestující mají zachovat klid, připoutat se a zůstat na svých místech.
Cože?Polilo mě horko.Tohle jsem v letovém plánu nečetl!To bude únos!Nigérie je jedna z nejnebezpečnějších zemí v Africe!Co s námi bude, jestli se vůbec podaří přistát?Výhled z okna byl děsivý.To byla džungle, na které bylo město jen namalované, aby z ptačí perspektivy budilo dojem, že je tam civilizace. Ještě děsivější byl výhled na okolí přistávací dráhy.Všude se povalovaly vraky letadel.Neodvážil jsem se při pohledu na svého souseda, který se poprvé za cestu začal usmívat ani vytáhnout fotoaparát.Měl jsem obavy, že patří k únoscům.

Později se to vysvětlilo.Bylo to jen mimořádné mezipřistání.Zase kvůli tomu jejich fotbalu!
Část cestujících vystoupila, s nimi i můj protivný soused a letadlo se chystalo k odletu.Po dvou neuspěšných pokusech, kdy z haly vyběhl nějaký poskok se zapomenutým zavazadlem a gestikuloval na pilota, že musí zastavit a zavazadlo naložit, letadlo konečně odstartovalo a za necelou hodinu jsme byli nad Ghanou.Vypadala z výšky o poznání lépe.
Venku mě čekalo ještě větší horko než v Nigérii a kdybych neviděl chvíli předtím podstatně strašidelnější letištní budovu v Lagosu, snad bych ani nenašel odvahu vystoupit.Všude byli černoši.V hale zaplněné stovkami lidí jsem byl jediný běloch.Černochů bývají běžně plná letiště na celém na světě, ale že bych byl někde jediný běloch a svítil mezi ostatními jako zářivka, to jsem ještě nezažil.
Naštěstí na mě čekal hned před halou řidič, jinak bych se asi ven vyjít neodvážil.
Jeli jsme z hlavního města Accra do města Tema, kde se stavěla elektrárna.
Všude byla otlučená auta, oprýskané domy, prašné silnice bez asfaltu, všudypřítomní pouliční prodejci, černošky v pestrých šatech, s nákladem banánů a kokosových ořechů na hlavě, plno domácího dobytka volně se pohybujícího všude kolem, neuvěřitelný nepořádek, silnice lemované vraky aut a chatrčemi postaveným ze všeho, co se kde našlo.
Docela se mi to líbilo.Konečně jsem se setkal s pravým africkým folklórem.
Ale když jsem si vzpomněl na Lagos, tak ještě nemusel být ještě tak úplně nejafričtější..