Montéři, díl druhý.

Přijel jsem na stavbu a abych se vyhnul potížím pro případ, že by se na stavbě zase objevil svářeč s falešnými doklady, chtěl jsem si hned promluvit s inspektorem pro sváry.
Nebylo snadné ho najít.
Inspektoři byli dva a zřejmě se dlouho hledali než se našli.Jejich jedinou náplní práce bylo dělat si z lidí srandu.
Oba se jmenovali křestním jménem Viktor.Jeden se příjmením jmenoval Čech.Jeho předkové přišli do Německa z Čech, ale už to bylo dávno, takže on už byl rodilý Němec.Druhý se příjmením jmenoval Němec, ale byl to Čech.Jeden z mála Čechů kterého jsem kdy na zahraničních stavbách potkal.
Oběma očividně dělalo radost mást lidi.
Vešel jsem do kanceláře a zeptal se.
Kdo z vás je Viktor?
My oba.
Kdo je inspektor?
My oba.
Kdo z vás je Němec.
My oba.
Kdo z Vás je Čech.
My oba.
Sakra, kam jsem to zase vlezl, to jsem zvědav jestli znají i jinou odpověď?

Zkusil jsem to znova.Pánové, já bych potřeboval mluvit s jedním z vás, ale nevím s kým a jak?
Jeden z Viktorů odpověděl.Když budete mluvit česky, tak vám Čech jménem Němec bude rozumět, ale nebude vám rozumět Němec jménem Čech.
Druhý Viktor k tomu dodal.Když budete mluvit německy, tak vám pro změnu Němec jménem Čech bude rozumět, ale nebude vám rozumět Čech jménem Němec.Tak si dobře rozmyslete, s kým chcete mluvit, abyste to nemusel říkat dvakrát.
Raději jsem to vzdal a popřál jsem jim, že až jim místo svářeče nastoupí zkrachovalý televizní bavič, že si s ním sice budou dobře rozumět, ale jen do doby než jim spadne nosná konstrukce, protože takové sváry drží asi tak pevně jako kdyby je přilepil modelínou.

Každá stavba je jiná, protože se na ní sejdou různí lidé.Když potkám někde dělníka, který zkouší řezat ocel pilkou na dřevo, zpravidla se z něj vyklube původním povoláním zmrzlinář nebo pastevec.Tedy nic překvapivého.
Nečekal jsem, že to bude jiné ani tady, ale přece jen to byl trochu jiný pocit, když jsem jednomu dělníkovi poradil jakou pilu má použít na ocel, že mi poděkuje a dá mi vizitku na které bude napsáno docent doktor kandidát věd.Nebyl to ojedinělý případ intelektuála s pilou v ruce na stavbě.Celkově tahle stavba připomínala akademii věd.
Po počátečních zmatcích jsem se konečně začal s montéry trochu seznamovat.Jako první se objevil parťák.Neustále něco kritizoval, jednou nepravidelný nátěr, tuhle nerovnost na povrchu nebo křivě vyvrtaný otvor.Nedalo mi to a zeptal jsem se ho má za profesi.Prozradil mi, že pracoval jako vedoucí designérské kanceláře.Na otázku proč toho nechal a místo toho dělá venku za každého počasí na stavbě, jen mávl rukou a odpověděl, že s jeho titulem u nich doma nikdo nepracuje.
O důvodech se mnou nechtěl mluvit.Jestli proto, že jim platí tak málo, že jdou všichni za lepším výdělkem do zahraničí a nebo jestli jim platí tolik, že už mají v jeho věku všichni vystaráno a pracovat chodí jen aby se doma nenudili jsem se nedozvěděl.

Parťák za mnou od samého začátku běhal denně do kanceláře, chrlil na mě spousty otázek ale nepustil mě ke slovu, na všechny otázky si odpověděl sám a zase někam zmizel.Když mě konečně pustil ke slovu, vybafl jsem na něj otázku, proč se chodí neustále ptát, když si umí odpovědět sám?
Nadmul se pýchou a odpověděl, že je přece inženýr a radit od nikoho nepotřebuje.
Tak proč za mnou pořád lezeš, když ode mě nic nechceš?Zeptal jsem se ho, ty budeš asi pěkný vůl!
Ano já jsem Vůl, to je pravda.Řekl opět hrdě.
Taková odpověď mě překvapila, to jsem vážně nečekal.
Tak dobře vole, jsem rád, že se za to nestydíš.Odpověděl jsem mu.
Neříkej mi vole já jsem Vůl!
Ještě jednou jsem mu řekl, no vždyť jó vole, ale pak jsem si uvědomil, že se v jiných jazycích jména neskloňují a taky, že parťák je Rumun a stejné slovo by mohlo mít jiný význam.
Taky že mělo.Parťák mi mezitím napsal na papír tři písmena V U L a ukázal na ně tužkou.Takhle se jmenuji a víckrát mi neříkej vole!

Byl to hyperaktivní člověk.Když pro nedostatek místa rozšířili plot kolem stavby a zabrali část sousedního pole, on neustále pobíhal mezi jednotlivými přepravkami a něco hledal.Na návrh přemístit obsah přepravek do kontejneru nereagoval a tak jsem si začal prozpěvovat melodii: Já jsem vůl, ty jsi vůl my jsme oba voli, protože běháme v rozbahněném poli.

Jeden montér měl doktorát z filozofie.S oblibou všem radil.Zkraje ho několik lidí poslechlo, ale vesměs toho vzápětí trpce litovali.Jenže když on dovedl sebevětší nesmysl tak krásně filozoficky obhájit...
Například jeden cizí montér doslova skřípal zuby, když nemohl povolit vrut držící boční stěnu přepravky, filozof mu přispěchal na pomoc.Vzal sekeru a usekl vrut.Ztupil sekeru, boční stěna spadla na zem, obsah přepravky se vysypal do bahna, ale on s úsměvem na tváři montérovi vysvětloval, že je problém vyřešen.Zkoprnělý montér se zeptal filozofa co se zabahněnými součástkami má dělat?Že mu jeho šéf vynadá až to uvidí.
Filozof sesbíral krabičky z bahna a hodil je do kontejneru s odpadem.Montér který jen nechápavě přihlížel se znova zeptal filozofa, co má dělat teď?Filozof ho uklidnil, že se o to nemá starat, protože práci mu má přidělit jeho vedoucí, ať si za ním zajde.

Druhý montér mi lezl na nervy, protože neustále opravoval mojí anglickou výslovnost.Když jsem řekl, že jsem měl k obědu biftek, chytil se za hlavu a řekl, že to není žádný biftek, ale beef-steak.Když jsem řekl, že jsem měl k snídani hemenex, zaúpěl jak si jen můžu dovolit takhle komolit řeč a opravil mě, že jsem měl říct ham and eggs.
Hele, jestli si původním povoláním překladatel, tak proč jsi nebyl na minulé stavbě, kde jsme místo tlumočníka měli nosiče tlumoků?Tady je anglicky mluvicích lidí dost, tak se nevytahuj.Okřikl jsem ho.
Nejsem překladatel, jsem profesor angličtiny z university v Bukurešti.Ohradil se.

Další mechanik byl bývalý doktor.Takový se mi mezi mechaniky už jednou objevil, ale tenhle byl úplně jiný.
Moc nemluvil, málokdy vycházel ven z haly a i ostatní montéři se od něj drželi raději dál.
Když jsem se s ním jednou chtěl dát do řeči, jeden z dalších montérů mi pošeptal.Raději se ho neptej proč je tady.Měl průšvih, protože šmelil s krevními konzervami.A celkově je nějakej divnej, pochází z Transylvánie a tam jsou všichni trošku jiní.
Přemýšlel jsem o tom co mi montér řekl a napadaly mě děsivé myšlenky jak doktor zásoboval krví upíry u nich v horách.
Po chvíli se na mě montér-doktor otočil a pokusil se o úsměv.Zuby které přitom odhalil mě přiměly uskočit ze stínu haly na sluncem osvětlené místo v naději, že upír za mnou na slunce nepůjde.
Od té doby jsem si v jídelně preventivně vybíral jen ta jídla, která obsahovala hodně česneku a tajně jsem nosil pod vestou dřevěný kůl.