Montéři, díl první.

Už mockrát jsem byl ve světě svědkem toho, jak Němci pracující v zahraničí rádi kritizují organizaci práce v cizích zemích a jak říkají, že u nich doma by se jim tohle stát nemohlo.Teď jsem dostal příležitost si to ověřit.
Začalo to takhle:
Dojel jsem si do práce pro instrukce na další projekt.
Zeptal jsem se kam pojedu?
Dostal jsem odpověď, že do Kolína.
Tak jo, pojedu, ale copak se v Kolíně staví elektrárna?Nebo tam jedu stavět něco jiného?
Ano, staví a už druhá, zněla úsečná odpověď.Naštěstí jsem si sám domyslel, že nemám jet do Kolína nad Labem, ale nad Rýnem.
Alespoň jsem nedopadl jako nově nastoupivší kolega, který se vypravil na pomoc dalšímu kolegovi, který na stavbě onemocněl.
Nemocný kolega volal, že nováček nepřiletěl, zatímco nováček si stěžoval že na něj nikdo nečeká.

Po nějaké době se záhada vysvětlila.Všem při tom ale ztuhnul úsměv na tvářích.
Zatímco jeden čekal v Ománu, druhý přiletěl do Súdánu.
Nejenže nebyli na stejném letišti, ale ani ve stejné zemi a dokonce ani na stejném kontinentu.
Když jsem slyšel, jaký vedoucí spustil křik na zaměstnance krčící se ustrašeně v koutě potlačil jsem v sobě myšlenku vystřelit si ze šéfa, dojet do Kolína u nás v Čechách a zavolat, že tam nikde elektrárna není.

Vysvětlí mi někdo, jak se tohle mohlo stát?Rozkřikl se vedoucí znova.
Co se vlastně stalo tomu chlapovi v Ománu, že ani nedokáže vysvětlit kam za ním máme poslat náhradníka?
Já nevím, on děsně drmolí, nikdo mu pořádně nerozumí a poslední dobou mi připadalo, že mluví z cesty, protože mlel stále dokola nějaké nesmysly, že se musí ženit a bere si mateřskou dovolenou.Možná má nějakou psychickou poruchu a nejen, že neví kde je, ale ani kdo je.Řekla sekretářka.

Přijel jsem do města Köln am Rhein, abych tedy byl přesný.
Montéři neměli pracovní povolení, bez něj nemohli začít pracovat a já tam byl tím pádem zbytečně.
Jel jsem obratem zpátky domů.Kdybych místo do Kölnu jel do Kolína, výsledek práce by byl stejný, jen by se nespotřebovalo tolik benzínu a přenocování na místě by vyšlo levněji.
V pondělí následující týden byl v Německu svátek.Do práce nikdo nepřišel.
V úterý montéři nenastoupili.
Ve středu nastoupili, ale mluvili jen rumunsky, nikdo jim nerozuměl.
Ve čtvrtek se našel někdo, kdo dokázal přeložit, že přijeli montovat potrubí.Z toho se usoudilo, že můžou začít.
V pátek začali kopat jámu.Nikdo nevěděl proč, ale překladatel nebyl nikde nablízku a tak se čekalo, co vykopou.
V sobotu už měli v zemi vykopanou pořádnou rýhu.Stále nikdo nevěděl proč kopou.
Po neděli přinesli na papírku napsanou kostrbatou angličtinou žádost o jeřáb.
Vedoucí stavby jim vyhověl a nijak se tím neznepokojoval.
Po chvíli vtrhl do kanceláří rozčilený chlap a ukazoval nám, že máme honem jít ven.
Montéři právě ukládali pod zem trubku.Zastavte ty magory, nebo to špatně dopadne, křičel ten chlap.
Dali jsme pokyn jeřábníkovi, aby zastavil stroj a zeptali se rozčileného chlapa, co se to děje.
Představil se.Jsem z firmy která tady má pracovat a tihle lidé sem nepatří.
Tady jim někdo neřekl, že to co dávají tři metry pod zem není kanalizační trubka, ale elektrický vodič, který má být tři metry nad zemí.
A kdo jim to jako měl říct, když se s nima nikdo nedomluví a vy jste tady měl být už před týdnem!
Někdo u nás ve firmě to spletl a řekl nám, že máme jet do Kobenhavenu a ne do Kölnu.Tak jsme několik dní bloudili v Dánsku.
Tak tedy zahrabejte tu jámu a pusťte se do práce.
Noví montéři zahrabali jámu a začali připravovat materiál pro montáž.
Předchozí montéři se vzdálili a začali kopat jámu o kus dál.
Nikdo si jich už nevšímal, ale jen do té doby než měli rozkopanou takovou plochu, že to začalo vadit.
Vedoucí stavby si od nich vypůjčil plány, aby se podíval co to v té zemi chtějí najít.
Nemohl se ve výkresech vyznat a tak svolal schůzi, kde jeden z přítomných poznal, že se nejedná o plán elektrárny nýbrž sousední chemičky, kde byli kopáči netrpělivě očekáváni na opravu prasklé kanalizace.