Cesta druhá

Druhý přílet.

Před odletem mě tentokrát v Praze kontrolovali vízum.To bylo jedině dobře.Nechtěl jsem skončit jako minule.
Ale bylo divné, že mi obsluha u přepážky řekla, že jsem jediný, kdo z asi tak 300 cestujících letí do Emirátů.
Byl bych radši kdyby tomu bylo naopak, aby do Abú Dhabí letěli všichni ostatní, jen já ne.
Po přistání jsem vystoupil, prošel tentokrát bez problémů pasovou kontrolou a šel k výdeji zavazadel.
Ale nebyl jsem v hale jediný.V Praze se spletli.Z letadla jsme vystoupili dva.
Paní, která vystoupila přede mnou právě nadávala zřízenci, že nepokračuje do Austrálie a že chce z letadla vyložit svoje zavazadlo.
Zřízenec zavolal na řídící věž a přes zřejmou nelibost zbylých 298 cestujících letadlo přerušilo start na další cestu do Sydney, vrátilo se zpět aby nám vydalo naše dva kufry.


Ubytování.

Dostal jsem se k hotelu.Přestože jsem ho měl předem zajištěný, nastala mimořádná situace, zabrala ho armáda pro účely školení a mě současně s ostatními hosty rozestrkali do šesti sousedních hotelů.Dostal jsem se do hotelu, který měl o jednu hvězdičku víc, ale zaměstnanci tam měli v hlavách o několik koleček míň.

Když jsem stál u recepce, musel jsem doslova odkopávat několik trpasličích hnědoušů v livrejích, kteří mi chtěli vzít tašku s notebookem na pokoj, abych se tím náhodou neunavil.Když jsem si chtěl zaparkovat auto, čekal u něj další hnědouš s tím, že mi auto odveze na parkoviště sám.Byl tak neodbytný, že jsem ho musel povalit do záhonu na spuštěný zavlažovač palem.
Studená voda ho uklidnila a uznal mojí námitku, že umazaný od bahna mi nemůže lézt do auta a někam se ztratil.

Vysvětlivka: Hnědouš je přistěhovalec pocházející ze vzdálenějších částí Asie, tvořící v současné době většinovou skupinu obyvatel pracující na menšinovou skupinu původních obyvatel a který je tak hnědý, že se snad nedá ani jinak pojmenovat.

Téměř ve všech luxusních hotelech se personál chová strojeně podle pravidel společenského chování.Když někdo přijede na dovolenou může mu být příjemné, že se mu všichni klaní, ale snášet to celé měsíce nebo roky?To je k nevydržení.Ve většině zemí jsem po prvních několika týdnech utekl někam, kde se personál choval normálně.Tady ale nebylo téměř kam.Obyčejný hotel v okolí nebyl.

Ráno jsem vstal a otevřel dveře.Vzápětí se na chodbě objevil opodál číhající hnědouš, úlisně se uklonil, pozdravil, zeptal se jak jsem se vyspal a začal se se mnou přetahovat o tašku, aby mi jí odnesl.Ačkoliv jsem ho brutálně odháněl, šel stále za mnou a pokoušel se navázat stále stejnou trapnou konverzaci na téma co se mi nejvíc líbí v Emirátech?
Čekal jsem jen na otázku, co se mi v Emirátech nelíbí, abych mu odvětil, že jestli to chce vidět, ať se podívá do zrcadla.Ale nezeptal se. Abych zabránil další nekonečné minutě strávené s ním ve výtahu, sundal jsem ze zdi hasicí přístroj a hodil mu ho pod nohy.
Získaný náskok jsem využil k zavření dveří výtahu.
Jen co jsem sjel do přízemí, od recepce vystartoval další hnědouš zřejmě trénovaný v rozpoznávání obličejů a národností a spustil další trapnou konverzaci na téma jak se mu kdysi ve Vídni líbilo svezení benátskou gondolou po Temži od Rudého náměstí k Akropoli.
Třetího hnědouše, který mi chtěl dojet pro auto jsem už neposlouchal, jen jsem ho tlačil břichem po úzkých schodech do podzemní garáže.
Než jsem se došell k autu dostal jsem chuť zajet si koupit stan a utábořit se v poušti, abych nemusel tohle snášet.

Po večerech jezdil po chodbě další otravný hnědouš, zvonil u pokojů a vyptával se hostů jestli nechtějí něco k pití.Když už mě podruhé vzbudil od večerního podřimování, pověsil jsem na kliku cedulku s nápisem nerušit.Jenže už jsem měl přetržené spaní a šel jsem do koupelny.Zrovna když jsem byl ve vaně někdo na mě zvonil.Nebral jsem ho vážně a ani se neobtěžoval otevřít.Druhý den na mě zvonil někdo znova ve chvíli, kdy jsem byl ve vaně a cedulka nerušit byla pověšená na klice.Třetí den už jsem hned po zazvonění vyběhl ven, že si to s dotyčným vyřídím.Ale asi jsem byl pomalý.Za dveřmi nikdo nebyl.Čtvrtý den zazvonil, když jsem ještě nebyl ve vaně a teprve si napouštěl vodu.Vyřítil jsem se s nadávkami na chodbu.Zase tam nikdo nebyl.Jen na mě nechápavě mrkla bezpečnostní kamera, co to na chodbě vyvádím.
Zvonek ale zvonil dál.Vyzkoušel jsem tlačítko, jestli není rozbité, ale při jeho stisknutí se ozval ještě jeden skoro stejný zvuk.Takže nebylo rozbité.Zkusil jsem jestli nezvoní hotelový telefon.Taky to nebylo ono.
Příčinu jsem našel, zvonění se ozývalo zpoza vany, kde byl v odpadové rouře umístěný koš na zachytávání nečistot, který při vypouštění vany nadskakoval a vydával stejný zvuk jako zvonek.
Zasmál jsem se sám sobě, jak jsem se nechal zvonivým zvukem vyvést z míry, vlezl si do vany a přemýšlel jestli by se něco takového nedalo využít komerčně.Sice pochybuji, že by si někdo někde nechal umístit nad dveře nádrž na odpadní vodu z vany jen proto, aby mu poháněla zvonek, když přijde návštěva, ale pro Emiráťany, pro které nic na světě není dost drahé ani dost noblesní by se to možná dobrá záminka jak vlastnit něco co nikdo na světě nemá.Jen by se tomu musela nasadit patřičně vysoká cena. Ze snění mě vytrhla střelba přímo nad mojí hlavou.Netušil jsem, že reproduktor od televize je vyvedený do koupelny a nechtěně jsem si ho naplno zesílil knoflíkem, který jsem považoval za věšák na ručníky zrovna v okamžiku, kdy v televizi dávali upoutávku na akční film..


Stravování.

Přestože jsem měl hlad a hotelová restaurace vypadala lákavě, jel jsem raději do nedalekého obchodního centra najít fast food.
Při přemíře ochoty personálu by se mohlo stát, že bych si jednoho nebo více hnědoušů napíchl na vidličku, až by se mě při jídle přišli vyptávat na nejapnosti.
Chtěl jsem původně do pizzerie, ale byla zavřená.Tak jsem navštívil čínu.Obsluhoval tam nezkušený mladík a přinesl mi omylem jiné jídlo.Bylo to dobré, ale za chvíli přišel kuchař, omluvil se, jídlo mi sebral a přinesl mi to které jsem si původně objednal.Jenže ve spěchu, jak chtěl napravit omyl, ho uvařil narychlo a skoro se to nedalo jíst.Když jsem šel za kuchařem, aby mi raději nechal předchozí jídlo, bylo pozdě.Mladík ho právě dojídal za mě.
Chtěl jsem si dát opodál kebab.Jenže venku zuřila už druhý den prachová bouře, všude kolem byla neproniknutlená písečná mlha a než jsem si ho donesl i přes důkladné zabalení na pokoj, měl jsem jídlo s doplňkovým poslechem skřípání písku mezi zuby.


Nástup na stavbu.

V půjčovně aut jsem si předem zarezervoval auto.Tentokrát japonské.Myslel jsem si, že bude menší a úspornější.
Nebylo.
Bohužel bylo mohutnější, delší a zvenku na zadních dveřích mělo rezervní pneumatiku.Ideální nárazník pro případ, že bych se zase při couvání opřel o hydrant.
S předchozím autem se dalo jet při troše opatrnosti úsporně.Z osmnácti litrů po mém předchůdci se mi podařilo snížit spotřebu na dvanáct.U současného to nešlo.To si bralo svých patnáct bez ohledu na styl jízdy.
Všechny cesty jsem si po špatných zkušenostech s blouděním změřil a odbočoval jsem výhradně podle ujetých vzdáleností.
Teď to nešlo.První auto bylo amreické a tak ukazovalo vzdálenosti v mílích, kdežto druhé v kilometrech.Nestačil jsem to za jízdy přepočítávat a zase jsem zabloudil.
Jestliže jsem si minule stěžoval na údaje v mapě, které byly vytištěné s pětiletým předstihem a řada silnic ještě nebyla postavená, teď jsem pro změnu nadával na navigaci, která ukazovala prázdnou krajinu i v místech kde stálo město.
Možná ani sami místní obyvatelé neví kolik silnic mají a kam vedou.

Při první cestě do práce jsem si do dveří auta přiskřípl šňůru od výstražného oranžového majáku, kterými musí být vybavená všechna auta pohybující se po stavbě.Před vjezdem na stavbu jsem otevřel dveře, šňůra přivřená mezi okénko a rám se napnula a vytrhla se.
Maják zhasl a ochranka mě na stavbu nepustila.Neměl jsem s sebou žádné nářadí a tak jsem musel zpátky na hotel.Maják jsem rozebral a provizorně uvnitř upevnil dráty.
Vrátil jsem se na stavbu.Maják spokojeně blikal a já projel bez potíží první a druhou bránu.U třetí a zároveň poslední brány mě ochranka zastavila s tím, že maják nebliká.Vykoukl jsem ven a byla to pravda.Zahýbal jsem kablíkem u zástrčky a ten mi zůstal utržený v ruce.
No, nevím jak malá je pravděpodobnost, že se jeden kabel utrhne v jeden den na obou koncích, ale mě se to právě stalo.
A byl zase tam kde předtím.Nemohl jsem dovnitř.
Otevřel jsem víko motoru, dráty vztekle připojil přímo na baterii a maják posadil upevňovacím magnetem na víko od motoru, abych ho měl pod kontrolou.Měl jsem strach, aby se kabel u baterie neuvolnil a nezpůsobil zkrat, ale tentokrát to vydrželo a dojel jsem až ke kancelářím.

Problémy s povolením.

Měl jsem jet do Abú Dhabí kvůli vyřízení povolovacích formalit.Přišel za mnou osobně šéf bezpečnosti práce, jestli prý mám auto s automatickou převodovkou, že neumí jezdit s autem co má mechanickou.Mělo mě napadnout, že zřejmě neumí jezdit vůbec, což se mi potvrdilo hned vzápětí. Hned u brány ho chytla ochranka a nebýt toho, že to byl jejich nadřízený, vykázali by ho ze stavby za nedovolené telefonování za volantem. Do Abú Dhabí jel rychle jako blázen.Několikrát jsem ho upozorňoval, ať zpomalí, protože jsem nechtěl ani domyslet, co by nastalo, kdyby nás chytla policie, zjistila, že jsem nechal řídit auto někoho, kdo k tomu nemá vůbec oprávnění a kdo soustavně porušuje předpisy. Sice jsme dojeli v pořádku, ale za dva dny, když stejný člověk jel kvůli vyřízení povolení s dalšími lidmi do Dhabí se někde vysekal.Naštěstí nejel mým autem.Nasmůlu vezl mimo jiné i moje potvrzené vízum.V místě havárie s bídou posbírali lidi, které vezl a potvrzené dokumenty zřejmě rozfoukal vítr po okolí.Zůstal jsem v Emirátech opět bez víza, které teď někde poletovalo po poušti. Vízum z havarovaného auta se najít nepodařilo a tak se na úřad musel vypravit další člověk, který vízum zařídil znova.Jenže se to stalo zrovna ve chvíli, kdy jsem se musel přestěhovat na jiný hotel a bez pasu, který jsem měl na imigračním úřadě mě nechtěli ubytovat.Nebýt toho, že jsem si po předchozích zkušenostech naskenoval pas a uložil v notebooku, mohl jsem si vyzkoušet přenocování na poušti. Jen pár hodin po téhle jobově zvěsti mi přišla z brány další, že mi nesouhlasí značka auta v technickém průkazu. Přítomnost technického průkazu v autě jsem si sice po zkušenostech s minulým autem zkontroloval, ale koho by napadlo, že číslice napsané arabsky v průkazu nejsou stejné jako ty co jsou napsané arabsky na značce... Hmm, zajímavé.Proč se našim číslicím říká arabské, když vypadají úplně jinak než arabské?

Arabské číslice s překladem do arabských číslic:-)

Šel jsem na letiště do půjčovny, abych si vyměnil neplatný technický průkaz a požádal o prodloužení pronájmu auta.
Za přepážkou seděl opět hnědouš, kterému nebylo rozumět ani slovo.(Jako vždycky.)
Možná, že huhňaví hnědoušové jsou nejlépe placení zaměstnanci u přepážek, protože zákazníkovi naúčtují co se jim zlíbí a ohrazovat se proti tomu je zbytečné, protože ať říkají co říkají nikdo nepozná čím argumentují.
Technický průkaz mi sice vyměnil, ale to bylo asi tak vše co se s ním dalo dojednat.Uměl jen dvě číslovky, dvojku a sedmičku.Když jsem mu říkal, že chci prodloužit pronájem o tři týdny, stále dokola se měl ptal jestli tím myslím dva nebo sedm.Číslici tři nepoznal ani když jsem mu jí nakreslil na papír.Myslel si, že se tak jmenuji a ptal se jak se to vyslovuje.
Nakonec jsem rezignoval a prodloužil si nájem jen o dva týdny.Cestou zpátky jsem se zastavil v ostatních půjčovnách, s vyjímkou těch, kde seděli hnědouši a postupně je požádal, aby mi nahlas přečetli číslici tři napsanou na papíře, s odůvodněním, že neumím číst.Nejlépe jí přečetl Číňan téměř v poslední z půjčoven.Aniž bych mu cokoliv vysvětloval, sdělil jsem mu, že právě vyhrál konkurs a že si k němu zanedlouho přijdu vypůjčit auto, až mi vyprší smlouva s huhňavým hnědoušem.

Cesta1	Cesta2	Cesta3
Dubai	Abú Dhabí	Ostatní Emiráty
Improvizace	Na začátek	Konspirace