Nepovedené cestování

Začalo to divně.Byl jsem doma, užíval jsem si náhradní volno, zatímco ve firmě si mysleli, že jsem někde v Jižní Americe a čekali než se vrátím.Kolem prvního máje proběhal po internetu zpráva, že se v Bolívii znárodňovalo a elektrárny obsadila armáda.Všichni kancelářští náhle měli spoustu jiné práce, aby nemuseli řešit jak to dopadne s místní rozjednanou stavbou a nepřišli tak k úhoně.
Ani když jsem se jim přijel ukázat mi stejně nevěřili, že jsem v Čechách.Když to konečně vzali na vědomí, začali se rozčilovat, že už mám být týden v Belgii.
No, jo, ale kdo je to v té Bolívii?A co se s ním stalo, že se ani neozval?
Do toho se ozval můj kolega, takový snadno přehlédnutelný skrček a rozčíleně vykřikl.Kolikrát mám opakovat, že aktuální zakázku máme v Kolumbii a ne v Bolívii a že tam jedu já až se ozvou.

Okamžitě si vezmi klíče od auta a ať už jsi okamžitě na místě!Pokud možno už včera, nařídili mi.
Vyjel jsem ve středu ráno.Jel jsem za příšerného počasí.Ještě jsem nedojel ani polovinu cesty a už si na mě z Belgie stěžovali, že jsem nepřišel do práce.Když jsem dorazil na stavbu, musel jsem nejdřív na bezpečnostní školení.Ani do kanceláří mě nechtěli pustit bez instruktáže.Vrátný mě zavedl do školicí místnosti, spustil mi počítač se školicím programem a odešel.Naběhl instruktážní film a hned po něm test.Nějakým nedopatřením se to spustilo ve vlámštině a nerozuměl jsem skoro ani slovo.Když jsem odpověděl na otázky špatně, spustilo se to znova.Než jsem uhodl všechny otázky běželo to celé dokola asi pětkrát.Dovnitř jsem se dostal až když už všichni odcházeli z práce.
Druhý den jsem ráno cestou do práce zabloudil a dojel jsem do úplně jiného města.Než jsem přišel na to, že jsem si do navigace zadal nějaký nesmysl uplynulo hodně času.Místní vlámské názvy jsou hodně komplikované a těžko zapamatovatelné.Vedoucí stavby už měl na mě zlost.Hned jak jsem přijel do práce vybafl na mě, jestli jsem přivezl dokumentaci.Měl jsem jí v elektronické podobě vypálenou na CD, ale upozornil jsem ho, že je jen orientační a stavět se smí jen podle oficiální verze s razítkem a tu nevozím.
Celý den jsme se dohadovali, kdo to zavinil.

Další den jsem si satelitní navigaci pečlivě naprogramoval, abych se neztratil.S jednou věcí jsem ale nepočítal.Hlavní silnice vedoucí napříč městem se opravovala, její jedna polovina byla rozkopaná a pokládalo se v ní potrubí.Tím pádem byla značně zúžená a jednosměrná.Když jsem do ní vjel navigace mě upozornila, že musím jet opačným směrem.Odbočit nikam nešlo a přede mnou se sunul školní autobus, který zastavoval na každém rohu.Po dlouhých minutách jsem dojel na konec silnice.Objel jsem centrum a v naději, že už mi dál navigace poradí kudy jet jsem se nechal vést.Když už jsem byl skoro za městem navigace mi doporučila odbočit...A byl jsem zase v té jednosměrce.Tentokrát přede mnou jel popelářský vůz a sbíral popelnice.Popojížděl jsem tou ulicí tak dlouho než se mi znova podařilo dojet na konec.Tentokrát jsem navigaci preventivně neposlechl.Minul jsem odbočku a nechal přepočítat trasu.Další odbočka vypadala, že vede k dálnici.Nevedla...Vedla zase do té jednosměrky.Tentokrát přede mnou jel kropicí vůz a kropil prach usazený na vozovce.

Výmluva, že jsem přišel pozdě do práce protože jsem jel za kropicím vozem byla kdysi oblíbená.Měl jsem dost času, abych zapřemýšlel, jestli se používá i v Belgii, když vůz neměl vzadu nápis "při kropení nepředjíždět".Stejně by mi to nikdo nevěřil.Po opětovné úmorné cestě jednosměrkou jsem přestal navigaci poslouchat úplně, odbočil jsem podle vlastního uvážení a ke svému zděšení jsem se octnul v ulici, která opět vedla do jednosměrky.Tentokrát přede mnou jel zametací vůz, který uklízel prach, který před ním kropicí vůz navlhčil, aby tolik neprášil.A čas plynul... Konečně jsem byl zase na konci jednosměrky.Jel jsem raději dál rovně a raději jsem dojel k dálnici oklikou, než abych riskoval návrat do jednosměrky.Po cestě k dálničnímu přivaděči jsem potkal celkem sedmnáct semaforů.Ke všem jsem dojel na červenou a u všech jsem čekal další nekonečně se vlekoucí minuty.Pak jsem konečně dojel na dálnici.Pár kilometrů jsem si vychutnával radost z rychlé jízdy, ale jen do okamžiku než jsem sjel z dálnice.Hned za sjezdem jsem narazil na něco divného.Přes cestu vedly koleje, ale jen přes cestu.Z obou stran byly odřezány.Jenže před přejezdem bylo výstražné zařízení, které bylo v provozu.Zastavil jsem, ale nechápal jsem odkud přijede vlak?Pravděpodobně se jednalo o zrušenou železniční vlečku a přejezd ještě nebyl úplně odstraněn.Jenže proč svítí ty výstražníky?
To jako tady přistane vrtulník, který si bude chtít odpočinout až kolem poletí se zavěšeným železničním vagónem, nebo co?Nebo to někdo zapomněl vypnout?Nebo si belgické železnice dělají z lidí srandu?
Opatrně a nechápavě jsem přejel přes koleje a pak mi to došlo.Za přejezdem se opravovala silnice.Výstražník fungoval jako semafor, který pouštěl auta střídavě jedním nebo druhým směrem.Hluboký tón klaksonu a rozsvícená dálková světla protijedoucího kamiónu mě dostatečně přesvědčila, že v tom místě nemám co pohledávat.Strhl jsem řízení ke straně a jen tak tak uhnul před kamiónem.Jenže jsem se octnul na chodníku a než jsem se dostal zpět na silnici vyslechl jsem si spoustu nadávek od chodců a cyklistů.Ještěže nadávali vlámsky a nevěděl jsem co říkají.Auta v protisměru projela a pak se rozjela auta v mém směru, jenže jsem se mezi ně jaksi nemohl vklínit.Povedlo se mi to snad až na třetí nebo čtvrtou změnu směru.
Do práce jsem přijel o víc než o dvě hodiny později.
Na vrátnici nemohli najít záznam o mém včerejší bezpečnostní instruktáži.Musel jsem test zopakovat.Než jsem opětovně prodělal školení uplynula další hodina.
Šéf byl rudý zlostí.Vyjel na mě.Já jsem Ti řekl, že nemusíš chodit přesně na čas.Chápu, že když v hotelu začíná snídaně v 6.30, že nemůžeš přijít přesně v sedm, ale chodit ve třičtvrtě na deset je trochu moc.Kde jsi se zdržel?Zase si jel do jiného města?Nebo si jel do práce za nadměrným nákladem a nemohl si ho předjet, nebo co?Neměl jsem sílu mu vysvětlovat, jak blízko je k pravdě.
Snídal jsem ryby a byly plné kostí.Plácnul jsem první hloupost, která mě napadla, jen abych něco řekl.Šéf zbrunátněl a připadal mi jako přetopený kotel, který za chvíli vybuchne.Ty si snad myslíš, že nevím že tam žádné ryby k snídani nemají?Já v tom hotelu taky bydlel!Vymysli si lepší výmluvu!
No tak jo, vstal jsem a hned potom jsem usnul na záchodě, plácl jsem další otřepanou kravinu.
Nech si ty kecy, jdi už něco dělat a cestu si nacvič ve volném čase!Vykřikl a vyhodil mě z kanceláře.
Během dne vychladl a přišel mi suše oznámit, že bez dokumentace se můžou dělat jen přípravné práce a tím pádem nemusím v sobotu chodit.Jo a ještě na okraj, otočil se ve dveřích.V pondělí je tady svátek, takže přijď do práce až v úterý.
A co do té doby mám dělat?Zeptal jsem se vyděšeně.
Jeď domů, co bys tady chtěl jiného dělat.My všichni jedeme domů.
Odpoledne jsem nasedl do auta a jel domů.
No, a tomu se říká organizace práce.Jet na dva dny do Belgie abych tam zjistil, že jsem tam zbytečně?