Úvod

Firma ke které jsem nastoupil poté co se nám úspěšně podařilo dokončit misi v Mexiku a předat fungující firmu Mexičanům, se zdála být velice životaschopná a dobře prosperující.Jenže nějak postrádala pevný cíl, ke kterému by směřovala.Dlouhou dobu jsem u nich byl na školení na technologii, o které jsem se nikdy nic pořádného nedozvěděl.Člověk, který měl školení vést si nás vůbec nevšímal.Dělal si někde v koutě svoje vlastní počítačové programy a ničím se nenechal vyrušovat.
Často jsme s ním vedli obdobu rozhovoru:

My: Co máme dělat?
On: Něco naprogramujte.
My: A co konkrétně?
On: Podívejte se do zadání.
My: Kde máme začít?
On: Kde chcete.
My: Nerozumíme tomu.
On: Jestli tomu nerozumíte, tak se zeptejte.
My: Vždyť se ptáme, nevíme, co máme dělat?
On: Tak se podívejte do zadání a něco naprogramujte.
My: A co?
On: To je jedno.
My: Co kdybysme si zdřímli?
On: Nezapomínejte, že jste v práci!
My: A co teda máme dělat?
On: To je jedno.
My: Nevíme, co ten program má umět?
On: Jestli něco nevíte, tak se zeptejte.
My: Vždyť se ptáme pořád, co to vlastně má dělat?
On: Máte snad zadání, tak si ho přečtěte.
My: Nerozumíme tomu.
On: Čemu nerozumíte?
My: Tomu zadání.
On: Tak si ho přečtěte pořádně.
My: To děláme stále dokola a stejně to nechápeme.
On: A co konkrétně nechápete?
My: Celé to zadání.
On: A co je vám v něm nejasné?
My: Celé to zadání nám není jasné.
On: A co vám není v tom zadání jasné?
My: Třeba, kde máme začít?
On: Ale to je úplně jedno.

Po půl roce se vedení firmy divilo, proč nic neumíme.Náš školitel se divil dvojnásobně.Proč jste se nezeptali, když jste něco nevěděli? Nebyl to sice hlupák, jak by se zdálo, své profesi rozumněl, ale uniklo mu, že nám nikdy nevysvětlil, co máme vlastně v náplni práce.Dělal tuhle práci už tak dlouho, že nedokázal pochopit, že nás musí zasvětit do celé problematiky od začátku a ne od konce. Byl z toho průšvih.Měli jsme odevzdat hotový software a ještě jsme ani nezačali, protože jsme stále nevěděli, co má vlastně umět. Moji kolegové to raději sami vzdali a šli dělat něco užitečnějšího.Teda lépe řečeno, školitel byl v postatě byl zralý na vyhazov, ale v danou chvíli byl jediný, kdo technologii rozumněl a tak byli postupně propuštěni, jakožto neschopní studenti.


Díky tomu, že už jsem v té době mluvil španělsky o poznání lépe, jsem u téhle firmy ještě chvíli zůstal.Bohužel.
V Čechách se měla začít stavět továrna.Investor byl z Japonska a konkurs na dodávku strojů vyhrála jakási podivná španělská firma sídlící v Pamploně.Že to byla chyba se zjistilo až když už bylo pozdě.Už jen název té firmy by měl každého zadavatele odradit.Nápadně se podobal výrazu, který se na obrazovkách televizorů objevuje ve zprávách, když se zahalené obličeje přiznávají k nějakému atentátu.Nebudu ho raději uvádět, abych nezpůsobil, že při čtení téhle stránky budou lidem vybuchovat počítače.Jenže Asie je daleko a tak Japonci netušili, komu projekt svěřují.

Takže nastalo něco, co odpovídá letáku o fázích projektu, který se žertem vyvěšuje po kancelářích. Kdo něco podobného zažil, tomu už to tak srandovní nepřipadá.Zakládá se to na dobře odsledovaných zkušenostech.

Fáze projektu:
1)	Nadšení
2)	Vystřízlivění
3)	Panika
4)	Hledání viníka
5)	Potrestání nevinných
6)	Vyznamenání těch, co se projektu nezúčastnili