K tomuhle stroji mám jako napsat program, aby to něco dělalo?
Takových strojů je tady plno.Kdyby nám aspoň někdo vysvětlil, co se od nás žádá.
Naše korejské kolegy už z toho bolí hlava.Od Basků v pozadí žádnou pomoc čekat nemůžou.Těm jsme všichni ukradení.
Necháme práce a jdem na bowling.
To jsem ještě netušil, že Korejec v popředí je majitel velké firmy.
A pak si zahrajeme biliár.
Při téhle příležitosti mi nabídl slušné místo u něj v Jižní Koreji.
Sakra, proč jsem to hned nevzal?
Baskové by pukli vzteky.
Vyjel jsem ráno z Pamplony a odpoledne dorazil k průsmyku v Pyrenejích.
Po celonoční jízdě přes celou Francii se přede mnou objevily Švýcarské Alpy.
No, to jsme moc nezvládli.Na mapě to vypadlo, že Švýcarsko je blíž a nakonec se z toho vyklubalo 1250 kilometrů.To jste se načekali, že?
Pohled na Ženevské jezero.
Tak si dáme kávičku a pojedem zase celou trasu zpátku do Španělska.A za týden vás povezu zase zpět do Ženevy na autobus a po té se stejnou cestou vrátím zase do Pamplony.No to ale byl nápad!
To je bláznivý výlet.Byl listopad, ale jakmile děti spatřily moře, chtěly se vykoupat.Tak si zaplavaly v zimních bundách.
Trochu se uklidníme prohlídkou malebných francouzských měst.
Projeli jsme Francii a jsme zase v Pyrenejích,Před námi je trpasličí stát Andorra.
Je to tak malá země, že domy se musí přilepovat na skály jako vlaštovčí hnízda.
Centrum Andorry.Prý je to daňový ráj a jezdí se sem nakupovat, ale levné mi to tady nepřipadalo.
V horách na hranicích Francie a Španělska je spousta jeskynních útvarů.
Už jsme ve Španělsku a co je pro něj typické?No přece vypouštění býků do ulic.
Jsme v Barceloně.Svezeme se lanovkou.
Pojedem daleko a vysoko.
Pohled z lanovky na Barcelonu.
Opravdovou perlu jsme našli na dně vyschlé přehrady.Ze dna vyvěrají horké prameny.Kolem nich pobíhají naháči, oblečení vesměs jen do vrstvy bahna.
Kdysi tady stály termální lázně, které zaplavila přehradní nádrž.Jsou přístupné jen tehdy, když voda opadne o takových 10-15 metrů.Naštěstí to bývá každé léto.
V dálce na kopci je vesnice, která byla také vysídlena.Vede k ní cesta, ale zblízka je to smutný pohled.
Když se hladina zvedne, lázně zmizí v hloubce, ale prameny vyvěrají dál a jakoby se s okolní vodou nechtěly spojit vytváří uprostřed hladiny skvrnu odlišné barvy.
Takže se vymácháme v hřejivém bahně a budeme pokračovat v cestě za poznáním.
Kaňon Lumbier.Nedaleko byl kdysi lom a tudy jezdila důlní tramvaj.
Kaňon Arbayún.Dovnitř se nesmí.Díky tomu, že na některá místa nikdy nedopadne přímé slunce je na jedné straně úpně jiné rostlinstvo než na druhé.
U tohoto pouštního útvaru se zavírají se sázky, kdy deště odplaví tolik materiálu, že kámen co je na vrcholu spadne.
Projeli jsme východní hranici Španělska podél hor až na sever.Teď jsme v San Sebastianu v mořském akváriu.Skrz něj vede skleněný tunel.
Nad hlavou v těsné blízkosti proplouvají žraloci.Mrazí z toho v zádech, co kdyby se tunel prolomil.
Jsme na severním konci španělsko francouzských hranic a chystáme se svézt horskou ozubnicovou dráhou La Rhune.
A jsme na cestě.Souprava s námi šplhá do strmého kopce.
Teda to je náklon!
Paní průvodčí to nevadí, klidně si za jízdy chodí zvenku kolem vlaku.
Jsme na vrcholu.V pozadí je Biskajský záliv.
Pozvolna se začínáme vracet podél severního pobřeží Francie zpět do Švýcarska.
Po cestě míjíme místa, která se jen tak někde nespatří.
Jedeme podél řadu let nepoužívané horské dráhy vedoucí ze Zaragozy přes Canfranc do Pau.Toto unikátní dílo se vine po strmých svazích s mnoha mosty a tunely.V roce 1970 tady došlo k nehodě a po ní byl na většině tratě přerušen provoz.Koleje jsou zarostlé, staniční budovy se proměnily v divoká tábořiště a kempy.
Trať se vine pod tímto skalním útvarem.V rozsedlině je skrytá vesnice.Celá oblast kolem trati skrývá spousty doslova magických míst.Ale to se nedá ani vyfotit ani popsat, to se musí zažít.
Tak jsme zpátky v Ženevě.Zase tam, kde jsme se před tímhle výletem setkali.
To jsme se ale projeli!
A zdaleka to tím nekončí.Jeden z autobusů váz vezme do Čech a já obrátím auto a pojedu zase do Španělska.
