Nizozemí

Během jara tohoto roku jsem měl na starosti jen samé odstávky a opravy.Ne, že bych je dělal nerad, to rozhodně nebývá nudná práce, nikdy totiž dopředu nevím, jestli důvod kvůli kterému tam jedu je skutečný, nebo si objednavatelé řeknou o opravu něčeho co vůbec nemají instalované a nebo něco někde z neopatrnosti poškodili, bojí se to říct a pak na místě zkoušejí usmlouvat nějaké schůdné řešení. Na místě pak nezbývá než improvizovat.A to bývá největší zábava. Tady si objednali utažení šroubu.A skutečně to pak po mě na místě požadovali. Ne tedy jednoho, šroubů bylo celkem 196, ale protože parta montérů nikdy takový spojovací článek neviděla, báli se ho dotknout, aby šrouby neutáhli málo a nebo příliš. Takže jsem jim předvedl utažení jednoho šroubu a zbylých 195 už jich dodělali sami. Bezvadná práce by to byla, kdyby elektrárenská jednotka na které se oprava prováděla nespadala u nás ve firmě pod oddělení, které bylo vytvořeno pro zakázky se kterými nechtěli mít ostatní supervisoři jezdící po stavbách po světě nic společného. Tady se jednalo jen o pár dnů výpomoci, takže jsem to vzal. Jenže jsem pozapomněl, že tohle oddělení pracuje s odlišným rozpočtem a tak mi domluvili dopředu hotel, aby mě náhodou nenapadlo si zarezervovat standard na který jsem zvyklý.

Middelburg Middelburg je hezké město ležící na členitém holandském pobřeží.Jen je poněkud "úsporné". Někdy se prý říká, že to co Skot zahodí, Holanďan zvedne.Tak by mě zajímalo, proč se tedy vypráví vtipy o šetrných Skotech a ne o Nizozemcích?
Takový na pohled hezký hotýlek v příjemném prostředí.	To, že se k němu dá dojít jen úzkou uličkou by snad ani nevadilo.	Ale zdolat tohle příkré schodiště byl problém.Zavazadlo jsem si nahoru raději vytáhl pomocí provazu.	Pokoj taky není nic moc, úzké dveře, postel, stoleček a umyvadlo.Jinak nic.
I při pohledu z okna je všechno kolem úzké.	Ale kde je koupelna?Tu najdu až když si spustím tenhle žebřík.	Opravdu, koupelna je až tam nahoře.	Nikde věšák, věci si musím směstnat do mezery mezi dveřmi.
Úsporná je i snídaně.Například tenhle cukr.	Nedá se téměř rozpustit a tak se jedna kostka použije víckrát.	Hotelová restaurace je jediná větší místnost v budově.	Ale i tam oběd připomíná přesnídávku na velkém talíři.
Vlisingen V předchozím hotelu jsem přežil jen dvě noci a po té jsem se hladový a slisovaný jako sardinka raději přestěhoval na poslední noc před zpáteční cestou do méně úsporného hotelu v nedalekém přístavu Vlisingen. Teprve tady jsem pochopil, proč jsem se před pár lety v Jižní Africe nedokázal nikde pořádně najíst. Protože Jižní Afriku osídlili právě Holanďané a svoje úsporné zvyky si tam dochovali dodnes.
Hned jsem si dal něco co jsem nikdy nejedl.Bouillabaisse, česky řečeno bujabézu.	Že by mi servírka naznačovala, že to nemám jíst?Tak proč mi to přinesla?	Přístav Vlisingen.	Nedaleká elektrárna Sloe Power.Takhle zelenou elektrárnu jsem spatřil poprvé.
Zelené jsou tady i dělící pruhy na silnicích.	Domy jako z cukru.I kdyby z něj byly, déšť je nerozpustí.	Větrný mlýn bude asi také postavený z místního vodovzdorného cukru.	Vše je úsporné, jen katedrála je honosná.
Verbeke foundation Na zpáteční cestě jsem našel jakousi stálou expozici samoúčelných strojů a zařízení.
U vstupu je něco jako obří kanón.	Jestli to měly být zdroje alternativní energie?	Tak se jich tady nachází hodně druhů.	Žádný se ale nehýbe.
Jen tyhle se trochu kývou ve větru.	Tomuhle bych věřil, že se to kdysi točilo.	Hele Trabant, konečně exponát u kterého se dá pochopit k čemu sloužil.	Auto pro zahrádkáře.
Co asi hulil ten kdo tohle stavěl?	Obytný vůz pro teroristy. Nevěříte?	U židle má samopal.	A v zadním okně dokonce kulomet.