Zatím jsme ve Franfurtu.Děti,rozlučte se.Musím letět prozkoumat neznámou zemi.Jestli to tam bude pěkné, brzy přiletíte za mnou.
Teď jsme v Mexiku v Monterrey.
Pohled na Monterrey.Je to čtyřmiliónové město ležící v údolí mezi horami.
Z hor uprostřed města padá vodopád.
Dálnice z Monterrey do Saltilla.
Cesta z Monterrey do Saltilla,když se nejede po dálnici.Trocha drncání a prachu za výhled na přírodní scenérie opravdu stojí.
Jsme u cíle.Město se jmenuje Saltillo.Hory okolo vypadají menší, ale to je tím, že jsme na náhorní plošině.
Saltillo leží v 1800 metrech a okolní hory dosahují výšky přes 3000 metrů.
Pohled do jedné z ulic Saltilla
To už jsme u firmy, tak se musíme zhluboka nadechnout a vejít.
Teď jsme vevnitř a čekáme na instrukce.
Tak se podívejte sem, řekl vedoucí haly.Tady se musí rozběhnout výrobu a to je teď vaše starost.No, to jsme si ale vzali velké sousto!
Mexická vesnice
vyschlé koryto
Erozí zbrázděná krajina
Písečná poušť
Kopce porostlé drsnému podnebí odolávajím rostlistvem.
Tenhle útvar se často objevuje v prospektech cestovních kanceláří.
Tohle město bylo dobyto dlouho před příchodem Španělů rozpínavým kmenem Mayů.
Pak jej pohltila na tisíc let džungle a donedávna o něm nikdo nevěděl.
Pohled na centrum bývalého města.
Z jejich pochází výraz čokoláda, která byla vynalezena právě tady.
Dostat se nahoru na pyramidu není tak jednoduché.
Pohled na bývalé hřiště a popraviště, kde odsekávali hlavy těm, co prohráli.
Z některých budov zbyly jen trosky.Ale i tak je obdivuhodné, kolik se toho zachovalo.
Připravte se, za chvíli odlétáme.
A to už jsme v letadle nad Atlantikem.
Blížíme se k cíli.Za chvíli přistaneme.
Klidně sedněte na korbu, takhle tady jezdí všichni, jen chvíli počkejte, přinesu vám z obýváku sedačku.
Jako vánoční stromek použijeme jabloň.Kdybysme chtěli pravý smrk,museli bysme pro něj až do Kanady
Stromeček ve městě je umělý, pravé jehličnany tady nerostou a palmě ozdoby nesluší.
Tak si ještě prohlédneme bývalou španělskou pevnost v Saltillu a vyrazíme k moři.
Vymotáme se z hor Sierra Madre Oriental, projedeme stovky kilometrů vnitrozemím Mexika bez jediné zatáčky.
Pak musíme překročit pás hor Sierra Madre Occidental.Vedou tam jen klikaté horské silnice s tisícemi zatáček a jsou lemovány vraky aut, která cestu nezvládla.
Na cestě leží vesnice jménem Tequila, kde vznikl známý nápoj vyrěběný z agáví.
Po cestě jsou i sopky.Černé kameny podél cesty je vychladlá láva z vulkánu Ceboruco.
V Mexiku pochopitelně nesmí chybět obří kaktusy.
Projeli jsme napříč celou zemi až jsme dorazili k pobřeží Tichého oceánu.
Ubytovali jsme se v hotelu El Pelicano.Jméno hotelu bylo trefné, pelikánů kolem létala celá hejna.
Tak jakpak se vám tady líbí?
Parník, který vozí turisty na poloostrov Dolní Kalifornie.Dál už není nic.Jen nekonečná voda.
Západ slunce nad Puerto Vallartou.Jedeme dál.Ještě toho chceme hodně vidět.
Po cestě potkáváme plantáže modrých agáví, ze kterých se destiluje tequila.
Jsme o několik set kilometrů severněji.Pláž je prázdná, jenže je nový rok, takže se tomu ani nedivím.
Ubytovali jsme se tady.Na silvestra v noci bylo menší zemětřesení.Ne z rachejtlí a alkoholu, ale skutečné, tektonické!
Speciální typ vozítka, které jezdí jen v Mazatlánu a je natolik oblíbené, že mu postavili i pomník.
Nadešel čas návratu.Čeká nás dlouhá cesta zpět do Saltilla.
Opět musíme překročit pásy hor.
Vraceli jsme se krajinou porostlou nejroztodivnějšími rostlinami.
Teď jsme v USA v Texasu.Město se jmenuje San Antonio, je protkáno sítí kanálů a připomíná italské Benátky.
Zrovna začínají slavnosti a náležitě se začínají rozjíždět.Nebo spíš rozplouvat.
Svatba mého mexického kolegy.Byla ve velkém stylu, dávaly dohromady dvě bohaté rodiny.
Ženich a nevěsta při krájení svatebního dortu.První sousto dostal host z nejvzdálenější země.To byla pro mě pocta.
Tohle v Mexiku s oblibou předvádějí.Zavěsí hlavou dolů na provaz a točí se kolem tyče
Provaz se pomalu odmotává do té doby, než přistanou na zemi.
Pro změnu teď zkusíme zjistit, jaké je koupání v Atlantiku na východním pobřeží Mexika.Pláž je ale narvaná k prasknutí, auta parkují skoro až ve vodě.
Než přijde příliv a vyžene nezodpovědné řiciče od vody,počkáme zatím ve stínu téhle místní osvěžovací stanice.
Posezení v chládku je příjemné.Pobřeží Atlantiku je úplně jiné, než bylo pobřeží Pacifiku.
Chudinka mýval, majitelé ho přivázali a on by si s námi chtěl hrát.
A to už je cesta zpět, pod námi je americké město Houston.Tak zatím nashle Mexiko, snad se sem ještě vrátím.
Chtěl bych si Houston prohlédnout, ale letadlo mělo zpoždění a tak můžu jen vykouknout z letiště.
