Kuwait 2014
Před odletem jsem se ještě na pražském letišti setkal se záhadně označeným letadlem.Byl to snad maskovaný mimozemský dopravní prostředek nebo nějakký robot-transformer?
Když jsem čekal před odletem v Ruzyni vyfotil jsem si tohle letadlo s nápisem Československé aerolinie.	Z rozjezdové dráhy jsem si pak všiml, že na stejném letadle je nápis Azerbajždán.	České aerolinie ale mají jiné značení.Takové, jaké jsem viděl předtím se už dávno nepoužívá.	Azerbajdžán má také jinak zbarvená letadla. Co to teda bylo za letadlo?
Už jsem v Kuwaitu.Blížíme se k hotelovému komplexu.	Jmenuje se Copthorne.	Pokoje jsou hezké, útulné.	Ale tmavé, přesně tak jak to mají Arabové rádi.
V hotelu je rozsáhlý bazén.Arabky se moc nekoupou a když přece, tak jen v hábitu.	Hotelová restaurace.Má plochu asi tří tenisových kurtů a je v ní jen devět stolů.	Alkohol se tady pít nesmí a tak se v ní jen bafe z vodních dýmek.	Supermarket - jediné co jsem kromě hotelu a stavby viděl.
Asi nejlépe výstižný obrázek pro celkovou představu o krajině v Kuwaitu.	Kromě velbloudů jen dráty vysokého napětí a někde v písku zavátý ropovod.	Pohled z letadla na Kuwait City.	Letadlo se nějak naklání.Snad se nebudeme vracet.Těch pár dnů bohatě stačilo!
Istanbul, Turecko
Když jsem se vracel v roce 2008 ze Saúdské Arábie, kde se nesmí na pivo ani pomyslet, udělal jsem si přestávku v Istanbulu, abych konečně uhasil žízeň něčím jiným než přeslazenou Colou. Nasedl jsem u letiště do tramvaje, nějakou chvíli jsem chodil po městě a nakonec jsem si sedl do jedné náhodně nalezené hospůdky. Při placení mi chyběly asi tři centy v místní měně.Majitel nad tím mávnul rukou a řekl mi, že mu to dám příště. Pomyslel jsem si: Tak to sotva. O šest let později jsem se vracel z Kuwaitu, kde si o pivu můžou zrovna tak akorát vyprávět pohádky jako v Saúdské Arábii.Opět jsem vystoupil v Istanbulu.Nasedl jsem na metro, ale protože se mezitím ve městě změnila dopravní situace jel jsem někam úplně jinam než minule. Nevím kde jse vystoupil, ani kudy jsem chodil. Když mě zmohla únava, sedl jsem si opět do náhodně nalezené hospůdky. Interiér se mi zdál nějaký povědomý.Vyndal jsem si na stůl notebook a porovnával vnitřek restaurace s fotkami co jsem si tam udělal kdysi. Po chvíli jsem si byl úplně jistý.Našel jsem se nevědomky stejné místo.Po chvíli se mě majitel přišel zeptat co si dám k jídlu a co že to vlastně v počítači hledám? Napadla mě v tu chvíli vskutku dábelská odpověď. Řekl jsem majiteli, že jsem tady kdysi zanechal dluh a protože jsem nevěděl, kde přesně, tak jsem šest let pátral, komu ho mám vrátit a protože jsem konečně objevil správné místo, přinesl jsem mu ony tři centy. Majitel se rozesmál a nemohl utišit smích.Po té mi přinesl speciální menu na účet podniku, protože něco takového mu ještě asi nikdo nikdy neřekl.
Už jsem v Istanbulu.Tady je to přece jen příjemnější.	Interiér restaurace z roku 2008	Interiér stejné restaurace z roku 2014, kterou jsem záhadnou náhodou znovuobjevil.	Vaří tady skvěle!
Toto není nádoba ze které se vypouští džin, který splní každé přání, ale pouze odkaz k návratu na seznam zemí.